Giobbe 30

1 Ora invece si ridono di me i più giovani di me in età, i cui padri non avrei degnato di mettere tra i cani del mio gregge.

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

2 Anche la forza delle loro mani a che mi giova? Hanno perduto ogni vigore;

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

3 disfatti dalla indigenza e dalla fame, brucano per l'arido deserto,

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

4 da lungo tempo regione desolata, raccogliendo l'erba salsa accanto ai cespugli e radici di ginestra per loro cibo.

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

5 Cacciati via dal consorzio umano, a loro si grida dietro come al ladro;

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

6 sì che dimorano in valli orrende, nelle caverne della terra e nelle rupi.

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

7 In mezzo alle macchie urlano e sotto i roveti si adunano;

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

8 razza ignobile, anzi razza senza nome, sono calpestati più della terra.

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

9 Ora io sono la loro canzone, sono diventato la loro favola!

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

10 Hanno orrore di me e mi schivano e non si astengono dallo sputarmi in faccia!

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

11 Poiché egli ha allentato il mio arco e mi ha abbattuto, essi han rigettato davanti a me ogni freno.

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

12 A destra insorge la ragazzaglia; smuovono i miei passi e appianano la strada contro di me per perdermi.

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

13 Hanno demolito il mio sentiero, cospirando per la mia disfatta e nessuno si oppone a loro.

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

14 Avanzano come attraverso una larga breccia, sbucano in mezzo alle macerie.

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

15 I terrori si sono volti contro di me; si è dileguata, come vento, la mia grandezza e come nube è passata la mia felicità.

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

16 Ora mi consumo e mi colgono giorni d'afflizione.

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

17 Di notte mi sento trafiggere le ossa e i dolori che mi rodono non mi danno riposo.

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

18 A gran forza egli mi afferra per la veste, mi stringe per l'accollatura della mia tunica.

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

19 Mi ha gettato nel fango: son diventato polvere e cenere.

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

20 Io grido a te, ma tu non mi rispondi, insisto, ma tu non mi dai retta.

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

21 Tu sei un duro avversario verso di me e con la forza delle tue mani mi perseguiti;

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

22 mi sollevi e mi poni a cavallo del vento e mi fai sballottare dalla bufera.

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

23 So bene che mi conduci alla morte, alla casa dove si riunisce ogni vivente.

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

24 Ma qui nessuno tende la mano alla preghiera, né per la sua sventura invoca aiuto.

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

25 Non ho pianto io forse con chi aveva i giorni duri e non mi sono afflitto per l'indigente?

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

26 Eppure aspettavo il bene ed è venuto il male, aspettavo la luce ed è venuto il buio.

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

27 Le mie viscere ribollono senza posa e giorni d'affanno mi assalgono.

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

28 Avanzo con il volto scuro, senza conforto, nell'assemblea mi alzo per invocare aiuto.

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

29 Sono divenuto fratello degli sciacalli e compagno degli struzzi.

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

30 La mia pelle si è annerita, mi si stacca e le mie ossa bruciano dall'arsura.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

31 La mia cetra serve per lamenti e il mio flauto per la voce di chi piange.

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.