Giobbe 29

1 Giobbe continuò a pronunziare le sue sentenze e disse:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 Oh, potessi tornare com'ero ai mesi di un tempo, ai giorni in cui Dio mi proteggeva,

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 quando brillava la sua lucerna sopra il mio capo e alla sua luce camminavo in mezzo alle tenebre;

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 com'ero ai giorni del mio autunno, quando Dio proteggeva la mia tenda,

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 quando l'Onnipotente era ancora con me e i giovani mi stavano attorno;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 quando mi lavavo in piedi nel latte e la roccia mi versava ruscelli d'olio!

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 Quando uscivo verso la porta della città e sulla piazza ponevo il mio seggio:

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 vedendomi, i giovani si ritiravano e i vecchi si alzavano in piedi;

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 i notabili sospendevano i discorsi e si mettevan la mano sulla bocca;

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 la voce dei capi si smorzava e la loro lingua restava fissa al palato;

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 con gli orecchi ascoltavano e mi dicevano felice, con gli occhi vedevano e mi rendevano testimonianza,

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 perché soccorrevo il povero che chiedeva aiuto, l'orfano che ne era privo.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 La benedizione del morente scendeva su di me e al cuore della vedova infondevo la gioia.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Mi ero rivestito di giustizia come di un vestimento; come mantello e turbante era la mia equità.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Io ero gli occhi per il cieco, ero i piedi per lo zoppo.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 Padre io ero per i poveri ed esaminavo la causa dello sconosciuto;

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 rompevo la mascella al perverso e dai suoi denti strappavo la preda.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Pensavo: «Spirerò nel mio nido e moltiplicherò come sabbia i miei giorni».

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 La mia radice avrà adito alle acque e la rugiada cadrà di notte sul mio ramo.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 La mia gloria sarà sempre nuova e il mio arco si rinforzerà nella mia mano.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 Mi ascoltavano in attesa fiduciosa e tacevano per udire il mio consiglio.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 Dopo le mie parole non replicavano e su di loro scendevano goccia a goccia i miei detti.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 Mi attendevano come si attende la pioggia e aprivano la bocca come ad acqua primaverile.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Se a loro sorridevo, non osavano crederlo, né turbavano la serenità del mio volto.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Indicavo loro la via da seguire e sedevo come capo, e vi rimanevo come un re fra i soldati o come un consolatore d'afflitti.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.