Giobbe 10
1 Stanco io sono della mia vita! Darò libero sfogo al mio lamento, parlerò nell'amarezza del mio cuore.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 Dirò a Dio: Non condannarmi! Fammi sapere perché mi sei avversario.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 E' forse bene per te opprimermi, disprezzare l'opera delle tue mani e favorire i progetti dei malvagi?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Hai tu forse occhi di carne o anche tu vedi come l'uomo?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Sono forse i tuoi giorni come i giorni di un uomo, i tuoi anni come i giorni di un mortale,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 perché tu debba scrutare la mia colpa e frugare il mio peccato,
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 pur sapendo ch'io non sono colpevole e che nessuno mi può liberare dalla tua mano?
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Le tue mani mi hanno plasmato e mi hanno fatto integro in ogni parte; vorresti ora distruggermi?
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Ricordati che come argilla mi hai plasmato e in polvere mi farai tornare.
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Non m'hai colato forse come latte e fatto accagliare come cacio?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 Di pelle e di carne mi hai rivestito, d'ossa e di nervi mi hai intessuto.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 Vita e benevolenza tu mi hai concesso e la tua premura ha custodito il mio spirito.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Eppure, questo nascondevi nel cuore, so che questo avevi nel pensiero!
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 Tu mi sorvegli, se pecco, e non mi lasci impunito per la mia colpa.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 Se sono colpevole, guai a me! Se giusto, non oso sollevare la testa, sazio d'ignominia, come sono, ed ebbro di miseria.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 Se la sollevo, tu come un leopardo mi dai la caccia e torni a compiere prodigi contro di me,
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 su di me rinnovi i tuoi attacchi, contro di me aumenti la tua ira e truppe sempre fresche mi assalgono.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Perché tu mi hai tratto dal seno materno? Fossi morto e nessun occhio m'avesse mai visto!
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 Sarei come se non fossi mai esistito; dal ventre sarei stato portato alla tomba!
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 E non son poca cosa i giorni della mia vita? Lasciami, sì ch'io possa respirare un poco
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 prima che me ne vada, senza ritornare, verso la terra delle tenebre e dell'ombra di morte,
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 terra di caligine e di disordine, dove la luce è come le tenebre.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
