Ayub 17
1 Semangatku patah, umurku telah habis, dan bagiku tersedia kuburan.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Sesungguhnya, aku menjadi ejekan; mataku terpaksa menyaksikan tantangan mereka.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Biarlah Engkau menjadi jaminanku bagi-Mu sendiri! Siapa lagi yang dapat membuat persetujuan bagiku?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 Karena hati mereka telah Kaukatupkan bagi pengertian; itulah sebabnya Engkau mencegah mereka untuk menang.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 Barangsiapa mengadukan sahabatnya untuk mencari keuntungan, mata anak-anaknya akan menjadi rabun.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 Aku telah dijadikan sindiran di antara bangsa-bangsa, dan aku menjadi orang yang diludahi mukanya.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Mataku menjadi kabur karena pedih hati, segala anggota tubuhku seperti bayang-bayang.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Orang-orang yang jujur tercengang karena hal itu, dan orang yang tidak bersalah naik pitam terhadap orang fasik.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Meskipun begitu orang yang benar tetap pada jalannya, dan orang yang bersih tangannya bertambah-tambah kuat.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Tetapi kamu sekalian, silakan datang kembali! Seorang yang mempunyai hikmat takkan kudapati di antara kamu!
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 Umurku telah lalu, telah gagal rencana-rencanaku, cita-citaku.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 Malam hendak dijadikan mereka siang: terang segera muncul dari gelap, kata mereka.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 Apabila aku mengharapkan dunia orang mati sebagai rumahku, menyediakan tempat tidurku di dalam kegelapan, (Sheol h7585)
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 dan berkata kepada liang kubur: Engkau ayahku, kepada berenga: Ibuku dan saudara perempuanku,
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 maka di manakah harapanku? Siapakah yang melihat adanya harapan bagiku?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
