Sálmarnir 51
1 Þennan sálm orti Davíð eftir að Natan spámaður hafði birt honum dóm Guðs vegna hórdóms hans með Batsebu og morðsins á Úría eiginmanni hennar. Þú góði og miskunnsami Guð, ó, fyrirgefðu mér! Vertu mér náðugur! Taktu burt synd mína og skömm!
Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
2 Þvoðu mig hreinan af syndasekt minni. Hreinsaðu hjarta mitt
Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.
3 því að ég játa synd mína – daga og nætur minnir hún á sig!
Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
4 Gegn þér, já þér einum, hef ég brotið. Drýgt hræðilega synd. Þú varst vitni að öllu þessu og dómur þinn er réttlátur.
Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.
5 Syndugur var ég þegar móðir mín fæddi mig, sekur þegar ég varð til.
Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
6 Þú vilt að menn séu hreinskilnir við sjálfa sig, einlægir og segi satt. Gefðu mér náð til að gera það!
Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
7 Þvoðu mig að ég verði hreinn, hreinsaðu mig svo ég verði hvítari en snjór.
Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
8 Og þegar þú hefur refsað mér, þá gefðu mér gleði mína á ný.
Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.
9 Einblíndu ekki á syndir mínar, heldur afmáðu þær allar.
Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
10 Skapaðu í mér nýtt og hreint hjarta, ó Guð! Gefðu mér þinn heilaga anda svo að ég hugsi rétt og þrái það sem gott er.
Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.
11 Varpaðu mér ekki burt frá þér og taktu ekki þinn heilaga anda frá mér.
Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
12 Fylltu mig aftur gleði þíns hjálpræðis og löngun til að hlýða þér!
Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.
13 Þá get ég leitt aðra syndara inn á veg þinn svo að þeir – sekir eins og ég – játi syndir sínar og snúi sér til þín.
I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.
14 Frelsaðu mig frá dauðans háska, ó Guð minn. Þú einn getur frelsað mig!
Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
15 Leyf mér að syngja um miskunn þína, Drottinn. Opnaðu varir mínar svo að ég megi vegsama þig!
Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.
16 Þú hefur ekki þóknun á dýrafórnum, annars myndi ég láta þær í té. Og brennifórnir eru ekki í uppáhaldi hjá þér.
Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.
17 Þetta vilt þú: Auðmjúkan anda og iðrandi samvisku. Þann sem iðrast af öllu hjarta, munt þú ó Guð, ekki fyrirlíta.
Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.
18 Drottinn, lát Ísrael ekki gjalda syndar minnar. Hjálpaðu þjóð þinni og vernda Jerúsalem.
Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.
19 Þegar hjarta mitt er rétt gagnvart þér, þá gleðst þú yfir verkum mínum og því sem ég fórna á altari þínu.
A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.
