Zsoltárok 38
1 Dávid zsoltára emlékeztetőül. Uram, haragodban ne fenyíts meg engem; felgerjedésedben ne ostorozz meg engem!
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 Mert nyilaid belém akadtak, és kezed rám nehezült.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Nincs épség testemben a te haragodtól; nincs békesség csontjaimban vétkeim miatt.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 Mert bűneim elborítják fejemet; súlyos teherként, erőm felett.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 Megsenyvedtek, megbűzhödtek sebeim oktalanságom miatt.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Lehorgadtam, meggörbedtem nagyon; naponta szomorúan járok.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 Mert derekam megtelt gyulladással, és testemben semmi ép sincsen.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Erőtlen és összetört vagyok nagyon, s szívem keserűsége miatt jajgatok.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 Uram, előtted van minden kívánságom, és nincs előled elrejtve az én nyögésem!
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 Szívem dobogva ver, elhágy erőm, s szemem világa – az sincs már velem.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 Szeretteim és barátaim félreállanak csapásomban; rokonaim pedig messze állanak.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 De tőrt vetnek, a kik életemre törnek, és a kik bajomra törnek; hitványságokat beszélnek, és csalárdságot koholnak mindennap.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 De én, mint a siket, nem hallok, és olyan vagyok, mint a néma, a ki nem nyitja föl száját.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 És olyanná lettem, mint az, a ki nem hall, és szájában nincsen ellenmondás.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 Mert téged vártalak Uram, te hallgass meg Uram, Istenem!
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 Mert azt gondolom: csak ne örülnének rajtam; mikor lábam ingott, hatalmaskodtak ellenem!
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 És bizony közel vagyok az eleséshez, és bánatom mindig előttem van.
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 Sőt bevallom bűneimet, bánkódom vétkem miatt.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 De ellenségeim élnek, erősödnek; megsokasodtak hazug gyűlölőim,
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 És a kik jóért roszszal fizetnek; ellenem törnek, a miért én jóra törekszem.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Ne hagyj el Uram Istenem, ne távolodjál el tőlem!
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Siess segítségemre, oh Uram, én szabadítóm!
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
