Zsoltárok 132
1 Grádicsok éneke. Emlékezzél meg, Uram, Dávid minden nyomorúságáról;
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 A ki megesküdt az Úrnak, fogadást tőn a Jákób Istenének:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Nem megyek be sátoros házamba, nem hágok fel háló-nyoszolyámba;
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 Nem bocsátok álmot szemeimre s pilláimra szendert;
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Míg helyet nem találok az Úrnak, Jákób Istenének hajlékot!
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Ímé, hallottunk róla Efratában; rátaláltunk Jaar térségein:
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Hadd menjünk be az ő hajlékaiba, boruljunk le lábainak zsámolyához!
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Indulj Uram, a te nyugvóhelyedre: te és a te hatalmadnak ládája!
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Papjaid öltözködjenek igazságba, kegyeltjeid pedig örvendezzenek!
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Dávidért, a te szolgádért, ne fordulj el felkented színétől!
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Hűséget esküdött az Úr Dávidnak, nem tér el attól: Ágyékod gyümölcsét ültetem székedbe;
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Ha megtartják fiaid szövetségemet és bizonyságomat, a melyekre megtanítom őket, fiaik is mindörökké székedben ülnek.
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Mert a Siont választotta ki az Úr, azt szerette meg magának lakhelyül:
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 Ez lesz nyugovóhelyem örökre; itt lakozom, mert ezt szeretem;
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Eleséggel megáldom gazdagon, szegényeit jóltartom kenyérrel;
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Papjait meg felruházom szabadítással, és vígan örvendeznek kegyeltjei.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Megnövesztem ott Dávidnak hatalmát, szövétneket szerzek az én felkentemnek.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Ellenségeire szégyent borítok, rajta pedig koronája ragyog.
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
