< Példabeszédek 4 >

1 Halljátok meg, fiaim, atyátok erkölcsi tanítását, és figyelmezzetek az értelemnek megtudására.
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 Mert jó tanulságot adok néktek; az én tudományomat el ne hagyjátok.
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3 Mert én atyámnak fia voltam, gyenge és egyetlenegy az én anyám előtt.
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4 Tehát tanított engem, és mondá nékem: tartsa meg az én beszédemet a te elméd, hogy megtartván az én parancsolatimat, élj;
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5 Szerezz bölcseséget, szerezz eszességet; ne felejtkezzél el, se el ne hajolj az én számnak beszéditől.
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6 Ne hagyd el azt, és megtart téged; szeresd azt, és megőriz téged.
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7 A bölcseség kezdete ez: szerezz bölcseséget, és minden keresményedből szerezz értelmet.
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 Magasztald fel azt, és felmagasztal téged; tiszteltté tesz téged, ha hozzád öleled azt.
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 Ád a te fejednek kedvességnek koszorúját; igen szép ékes koronát ád néked.
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Hallgasd, fiam, és vedd be az én beszédimet; így sokasulnak meg néked a te életednek esztendei.
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Bölcseségnek útára tanítottalak téged, vezettelek téged az igazságnak ösvényin.
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 Mikor jársz, semmi nem szorítja meg a te járásodat; és ha futsz, nem ütközöl meg.
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 Ragaszkodjál az erkölcsi tanításhoz, ne hagyd el; őrizd meg azt, mert az a te életed.
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 A hitetleneknek útjára ne menj, se ne járj a gonoszok ösvényén.
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 Hagyd el, át ne menj rajta; térj el tőle, és menj tovább.
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 Mert nem alhatnak azok, ha gonoszt nem cselekesznek: és kimegy szemükből az álom, ha mást romlásra nem juttatnak.
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 Mert az istentelenségnek étkét eszik, és az erőszaktételnek borát iszszák.
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Az igazak ösvénye pedig olyan, mint a hajnal világossága, mely minél tovább halad, annál világosabb lesz, a teljes délig.
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 Az istentelenek útja pedig olyan, mint a homály, nem tudják miben ütköznek meg.
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Fiam, az én szavaimra figyelmezz, az én beszédimre hajtsad füledet.
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21 Ne távozzanak el a te szemeidtől, tartsd meg ezeket a te elmédben.
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22 Mert életök ezek azoknak, a kik megnyerik, és egész testöknek egészség.
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23 Minden féltett dolognál jobban őrizd meg szívedet, mert abból indul ki minden élet.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24 Vesd el tőled a száj hamisságát, és az ajkak álnokságát távoztasd el magadtól.
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25 A te szemeid előre nézzenek, és szemöldökid egyenest magad elé irányuljanak.
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26 Egyengesd el lábaid ösvényit, s minden te útaid állhatatosak legyenek.
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27 Ne térj jobbra, se balra, fordítsd el a te lábadat a gonosztól.
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

< Példabeszédek 4 >