Jób 4
1 És felele a témáni Elifáz, és monda:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Ha szólni próbálunk hozzád, zokon veszed-é? De hát ki bírná türtőztetni magát a beszédben?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Ímé sokakat oktattál, és a megfáradott kezeket megerősítetted;
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 A tántorgót a te beszédeid fentartották, és a reszkető térdeket megerősítetted;
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Most, hogy rád jött a sor, zokon veszed; hogy téged ért a baj, elrettensz!
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Nem bizodalmad-é a te istenfélelmed, s nem reménységed-é utaidnak becsületessége?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Emlékezzél, kérlek, ki az, a ki elveszett ártatlanul, és hol töröltettek el az igazak?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 A mint én láttam, a kik hamisságot szántanak és gonoszságot vetnek, ugyanazt aratnak.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Az Istennek lehelletétől elvesznek, az ő haragjának szelétől elpusztulnak.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Az oroszlán ordítása, a sakál üvöltése, és az oroszlán-kölykök fogai megsemmisülnek.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 Az agg oroszlán elvész, ha nincs martaléka, a nőstény oroszlán kölykei elszélednek.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Szó lopódzék hozzám, s valami nesz üté meg abból fülemet.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Éjjeli látásokon való töprengések között, mikor mély álom fogja el az embereket.
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Félelem szálla rám, és rettegés, s megreszketteté minden csontomat.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Valami szellem suhant el előttem, s testemnek szőre felborzolódék.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Megálla, de ábrázatját föl nem ismerém, egy alak vala szemeim előtt, mély csend, és ilyen szót hallék:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Vajjon a halandó igaz-é Istennél: az ő teremtője előtt tiszta-é az ember?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Ímé az ő szolgáiban sem bízhatik és az ő angyalaiban is talál hibát:
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Mennyivel inkább a sárházak lakosaiban, a kiknek fundamentumok a porban van, és könnyebben szétnyomhatók a molynál?!
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Reggeltől estig gyötrődnek, s a nélkül, hogy észrevennék, elvesznek örökre.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Ha kiszakíttatik belőlök sátoruk kötele, nem halnak-é meg, és pedig bölcsesség nélkül?
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
