Jób 23
1 Felele pedig Jób, és monda:
Tedy odpověděl Job a řekl:
2 Még most is keserű az én beszédem; súlyosabb rajtam a csapás, ha panaszkodom.
Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
3 Oh ha tudnám, hogy megtalálom őt, elmennék szinte az ő székéig.
Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
4 Elébe terjeszteném ügyemet, számat megtölteném mentő erősségekkel.
Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
5 Hadd tudnám meg, mely szavakkal felelne nékem; hadd érteném meg, mit szólana hozzám.
Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
6 Vajjon erejének nagy volta szerint perelne-é velem? Nem; csak figyelmezne reám!
Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
7 Ott egy igaz perelne ő vele; azért megszabadulhatnék birámtól örökre!
Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
8 Ámde kelet felé megyek és nincsen ő, nyugot felé és nem veszem őt észre.
Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
9 Bal kéz felől cselekszik, de meg nem foghatom; jobb kéz felől rejtőzködik és nem láthatom.
By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
10 De ő jól tudja az én utamat. Ha megvizsgálna engem, úgy kerülnék ki, mint az arany.
Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
11 Lábam az ő nyomdokát követte; utát megőriztem és nem hajoltam el.
Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
12 Az ő ajakinak parancsolatától sem tértem el; szájának beszédeit többre becsültem, mint életem táplálékát.
Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
13 Ő azonban megmarad egy mellett. Kicsoda téríthetné el őt? És a mit megkiván lelke, azt meg is teszi.
On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
14 Bizony végbe viszi, a mi felőlem elrendeltetett, és ilyen még sok van ő nála.
A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
15 Azért rettegek az ő színe előtt, és ha csak rá gondolok is, félek tőle.
Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
16 Mert Isten félemlítette meg az én szívemet, a Mindenható rettentett meg engem.
Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
17 Miért is nem pusztultam el e sötétség előtt, vagy miért nem takarta el előlem e homályt?!
Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
