Énekek Éneke 4
1 Íme szép vagy te, kedvesem, íme, szép vagy, szemeid galambok fátyolod mögött; hajad mint a kecskék nyája, melyek leereszkednek Gileád hegyéről.
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.
2 Fogaid mint a lenyírt juhok nyája, melyek feljöttek a mosdatóból, amelyek mind párosak és meddő nincs közöttük.
Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
3 Mint karmazsinfonal ajkaid, és beszéded bájos; mint gránátalma hasábja a halántékod fátyolod mögött.
Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.
4 Mint Dávid tornya a nyakad, mely fokozatokban épült; ezer pajzs van rá akasztva, mind fegyverei a vitézeknek.
Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.
5 Két emlőd mint két gida, szarvasünőnek ikrei, melyek liliomok között legelnek.
Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.
6 Míg hűvösödik a nap és futnak az árnyékok, elmegyek én a myrrhás hegyre és a tömjénes halomra.
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.
7 Mindenestül szép vagy, kedvesem, és hiba nincsen benned.
Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.
8 Velem a Libánonról, arám, velem jőjj el a Libánonról, tekints le az Amána csúcsáról, a Szenír és Chermón csúcsáról, oroszlánok tanyáiról, párduczok hegyeiről.
Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
9 Felbátorítottál engem, én nővérem, én arám, felbátorítottál egyikével a te szemeidnek, egyik lánczával a te nyakdíszednek.
Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.
10 Mily szép a te szerelmed, én nővérem, én arám, mily jó a szerelmed, inkább a bornál, olajaid illata minden fűszernél.
Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.
11 Színméztől csepegnek ajkaid, arám, méz és tej van nyelved alatt; s ruhád illata olyan, mint Libánon illata.
Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.
12 Elzárt kert az én nővérem arám, elzárt kútfő, lepecsételt forrás.
Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.
13 Hajtásaid díszkert: gránátfák drága gyümölcsökkel, cziprusok nárdusokkal;
Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,
14 nárdus és sáfrány, illatos nád meg fahéj, mindenféle tömjénfákkal, myrrha és alóék, mindenféle kiváló fűszerekkel.
Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.
15 Kertek forrása, élő vizek kútja és a melyek lefolynak a Libánonról.
Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
16 Serkenj, észak, s jőjj el, dél, leheld át a kertemet, folyjanak fűszerei. Jöjjön barátom az ő kertjébe s egye drága gyümölcseit.
Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.
