Zsoltárok 95

1 Jertek, ujjongjunk az Örökkévalónak, riadjunk üdvünk sziklájának.

Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

2 Járuljunk szine elé hálaszóval, dalokkal riadjunk neki!

Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

3 Mert nagy Isten az Örökkévaló s nagy király mind az istenek fölött;

Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

4 kinek kezében vannak a föld mélységei, s övéi a hegyek magasságai;

V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

5 kié a tenger, s ő készítette, s a szárazföldet kezei alkották.

Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

6 Jőjjetek, boruljunk le s hajoljunk meg, térdeljünk az Örökkévaló, a mi teremtőnk előtt.

Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

7 Mert Ő a mi Istenünk, s mi legelésének népe és kezének juhai – e napon vajha hallgatnátok szavára.

Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

8 Ne keményítsétek meg szíveteket mint Meribánál, mint Massza napján a pusztában,

Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

9 a hol megkisértettek engem őseitek, próbára tettek, bár látták cselekvésemet.

Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

10 Negyven évig undorodtam a nemzedéktől s mondtam: tévelygő szívűek népe ők, s ők nem ismerik utjaimat;

Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

11 úgy hogy megesküdtem haragomban: nem fognak bemenni nyugvó helyembe!

Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.