Zsoltárok 88
1 Ének, zsoltár. Kórach fiaitól. A karmesternek, Máchalát szerint, éneklésre. Oktató dal az ezráchi Hémántól. Örökkévaló, segítségem Istene, nappal kiáltok, meg éjjel teelőtted;
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 jusson eléd imádságom, hajlítsd füledet fohászkodásomra.
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Azokhoz számíttattam, kik a gödörbe szállnak, olyan lettem mint erő nélkül levő férfi
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 a holtak között, odavetve, miként megölöttek, sírban fekvők, kikről nem emlékezel többé, hisz ők elszakíttattak kezedtől.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Helyeztél engem a legal só gödörbe, sötétségbe, mélységbe.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Haragod reám eresztette súlyát, és mind a hullámaiddal sújtottál. Széla.
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Eltávolítottad ismerőseimet tőlem, utálattá tettél engem nekik, elzárva vagyok, nem juthatok ki.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Szemem elepedt a nyomortól, hívtalak téged, Örökkévaló, mindennap, kiterjesztettem hozzád kezeimet.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 A holtaknak teszel-e csodát, avagy árnyak kelnek-e föl, magasztalnak-e téged? Széla.
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Elbeszélik-e a sírban szeretetedet, hűségedet az enyészetben?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Ismerik-e a sötétségben csodádat, és igazságodat a feledés országában?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Én pedig hozzád, oh Örökkévaló, fohászkodtam és reggel elédbe jut imádságom.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Miért, oh Örökkévaló, veted el lelkemet, rejted el arczodat előlem?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Szegény vagyok én és sínylődő ifjuságtól fogva, viselem ijedelmeidet, oda vagyok.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Elvonulnak fölöttem föllobbanásaid, rettentéseid megsemmisítettek engem.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 Körülvettek mint a víz egész nap, közrefogtak engem egyaránt.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Eltávolítottál tőlem barátot és társat, ismerőseim – csupa sötétség.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
