Zsoltárok 8

1 A karmesternek, a Gittítre. Zsoltár Dávidtól. Örökkévaló, mi Urunk, mily hatalmas a neved az Egész földön, a ki fenségedet tetted az egekre!

Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův. Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.

2 Kisdedek és csecsemők szájából alapítottál hatalmat, elleneid miatt, hogy elnémíts ellenséget és boszúvágyót.

Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.

3 Midőn látom egeidet, újjaid művét, holdat és csillagokat, melyeket megszilárdítottál -:

Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

4 mi a halandó, hogy megemlékszel róla, és az ember fia, hogy gondolsz reá?

Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?

5 Kevéssel tetted csekélyebbé Istennél, dicsőséggel és díszszel koronáztad;

Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.

6 uralkodóvá tetted kezed művein, mindet lábai alá helyezted:

Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:

7 juhokat és ökröket mindmegannyit, s a mező állatait is,

Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,

8 az ég madarát, s a tenger halait – átkel ő tengerek ösvényein.

Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými.

9 Örökkévaló, mi Urunk, mily hatalmas a te neved az egész földön!

Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi!