Zsoltárok 77

1 a karmesternek. Jedútún számára. Ászáftól. Zsoltár. Hangommal az Istenhez hadd kiáltok, hangommal az Istenhez, és ő figyel reám.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Szorultságom napján az Urat kerestem; kezem éjjel kinyújtva van s nem dermed meg, vonakodott lelkem megvigasztalódni.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Istenre ha emlékezem, sóhajtanom kell; ha gondolkodom, elborul lelkem. Széla.

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Tartod szemem őrzőit, nyugtalankodom s nem beszélhetek.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Elgondolom a hajdankor napjait, az ősidőknek éveit.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Ha emlékezem éjjel hárfajátékomra, gondolkodnom kell szívemben és fürkész lelkem:

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 Örökre elvet-e az Úr és nem fog már többé kedvelni?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Megszünt-e kegyelme mindenkorra, elfogyott-e az igéret nemzedékre meg nemzedékre?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Elfelejtett-e könyörülni Isten, avagy haragban elzárta-e irgalmát? Széla.

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Azt mondtam: az a szenvedésem, hogy megváltozott a legfelsőnek jobbja.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Emlékezem Jáh cselekedeteire, midőn emlékezem hajdankori csodádról;

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 elmélkedem minden tettedről és cselekményeiden elgondolkodom.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 Isten, szentségben van az utad; ki oly nagy isten, mint az Isten?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Te vagy az Isten, ki csodát mível, tudattad a népek közt erődet.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Megváltottad karoddal népedet, Jákób és József fiait. Széla.

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Láttak téged a vizek, oh Isten, láttak a vizek, megremegtek, meg is reszkettek a mélységek.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Vizet ömlesztettek a felhők, dörejt hallattak a fellegek, nyilaid is szerte jártak;

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 hallik dörgésed a forgatagban, megvilágították villámok a világot, megreszketett és megrendült a föld.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 Tengeren át volt utad és ösvényed nagy vizeken, és nyomdokaid nem voltak fölismerhetők.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Vezetted népedet, mint juhokat, Mózes és Áron által.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.