Zsoltárok 69
1 A karmesternek. Liliomok szerint. Dávidtól. Segíts engem Isten, mert lélekig hatoltak a vizek.
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 Belesülyedtem a mélység iszapjába, s nincs megállhatás; bejutottam vizek mélyeibe és áradat sodort el engem.
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 Elfáradtam kiáltásomban, kihevült a torkom, elepedtek szemeim, várván Istenemre.
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 Többen vannak fejem haj szálainál, kik ok nélkül gyülölöim, számosak a megsemmisítőim, kik hazugul ellenségeim; a mit el nem raboltam, azt kell megtérítenem.
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 Isten, te ismered oktalanságomat, és bűneim előtted nincsenek eltitkolva.
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 Ne szégyenűljenek meg általam a téged remélők, Uram, Örökkévaló, seregek ura; ne piruljanak el általam a téged keresők, Izraél Istene.
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 Mert éretted viseltem gyalázatot, boritotta szégyen arczomat;
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 elidegenítve lettem testvéreimnek, isméretlenné anyám fiainak.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 Mert a házadért való buzgólkodás megemésztett engem, és gyalázóid gyalázásai én reám estek.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 Bőjtben sírtam lelkemből, gyalázássá lett nekem;
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 öltözetemmé zsákot tettem: lettem nekik példabeszéddé.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 Szólnak rólam a kapuban ülők és a borivóknak danái.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 De én – hozzád van az imádságom, Örökkévaló, a kegy idején; Isten, nagy szeretetedben hallgass meg engem üdvöd igazságával.
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Ments ki engem a sárból, s ne engedj elsülyednem; hadd menekülök meg gyűlölőimtől s vizek mélyeiből.
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 Ne sodorjon el a viz áradata s ne nyeljen el a mélység, s ne zárja rám száját a verem.
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 Hallgass meg, Örökkévaló, mert jó a szereteted, nagy irgalmad szerint fordulj hozzám.
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 S ne rejtsd el arczodat szolgádtól; mert megszorultam, gyorsan hallgass meg.
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 Közeledj lelkemhez, váltsd meg azt, ellenségeim okából válts ki engem.
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 Te ismered gyalázatomat, szégyenemet és pirulásomat; előtted vannak mind a szorongatóim.
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 Gyalázat törte meg szívemet és sínylődtem; reméltem megszánást, de nincs, vigasztalókat, de nem találtam.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 Étkemül adtak mérget és szomjamra itattak velem eczetet.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 Legyen asztaluk előttük tőrré és a bátorságosaknak csapdává.
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 Sötétűljenek el szemeik, hogy ne lássanak, és derekukat mindig tántorogtasd meg.
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 Öntsd ki rájuk haragvásodat, és föllobbant haragod érje utól őket.
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 Legyen tanyájuk elpusztult, sátraikban ne legyen lakó.
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 Mert a kiket te megvertél, üldözték, és megöltjeid fájdalmáról beszélnek.
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 Tégy bűnt a bűnükre s ne jussanak be igazságodba.
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 Törültessenek ki az élők könyvéből és igazakkal együtt be ne irassanak.
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 Én pedig szegény és szenvedő vagyok; segítséged, oh Isten, ótalmazzon engem.
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 Hadd dicsérem Isten nevét énekkel és nagynak mondom őt hálaszóval,
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 az jobban tetszik az Örökkévalónak ökörnél, szarvas-patás tuloknál.
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 Látták az alázatosak, örülnek; Istent keresők ti, éledjen föl szívetek!
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 Mert hallgat a szűkölködőkre az Örökkévaló, s az ő foglyait nem vetette meg.
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 Dicsérjék őt ég és föld, tengerek s mind a mi mozog bennök:
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 mert Isten megsegíti Cziónt s fölépíti Jehúda városait, hogy lakjanak ott. és birtokba vegyél;
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 és szolgáinak magzata örökli azt, a kik nevét szeretik, lakoznak benne.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
