Zsoltárok 63

1 Zsoltár Dávidtól. Midőn Jehúda pusztájában volt. Isten, én Istenem vagy, kereslek; szomjuhozik reád lelkem, eped utánad testem, száraz és bágyadt földön, víz nélkül.

Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

2 Így szemléltelek a szentélyben, látván erődet és dicsőségedet.

Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

3 Mert jobb a szereteted az életnél; ajkaim dicsérnek téged.

(Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

4 Így áldalak életemben, nevedben emelem föl kezeimet.

A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

5 Mintegy zsírral és zsiradékkal lakik jól a lelkem, és ujjongó ajkakkal dicsér szájam.

Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

6 Ha reád emlékezem ágyamon, őrszakonként elmélkedem rólad.

Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

7 Mert segítség voltál nekem, és szárnyaid árnyekában ujjongok.

Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

8 Ragaszkodott hozzád a lelkem, engem tartott a te jobbod.

Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

9 Azok pedig veszedelemre keresik lelkemet, majd bejutnak a föld mélységeibe.

Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

10 A kard hatalmába hányják, rókák osztályrésze lesznek.

Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

11 A király pedig örvendezni fog Istenben; dicsekszik mindaz, ki esküszik rá, mert bezárul a hazugságot beszélők szája.

Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.