Zsoltárok 55
1 A karmesternek, hárfajátékon. Oktató dal Dávidtól. Figyelj, oh Isten, imámra, ne húzódj el könyörgésemtől!
Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
2 Figyelmezz rám és hallgass meg engem, erőlködöm panaszomban és nyögök:
Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
3 az ellenség szavától, a gonosznak szorítása miatt; mert jogtalanságot zúdítanak reám, és haraggal gyűlölnek engem.
A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
4 Szívem reszket én bennem, s halálos ijedelmek estek reám;
Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
5 félelem és remegés jön belém, s elborít a borzadály.
Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
6 Mondtam: Vajha szárnyam volna, mint a galambnak, repülnék és megpihennék;
I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
7 íme, messze elbujdosnék, megszállnék a pusztában! Széla.
Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)
8 Oda sietnék, a hol menedékem van rohanó szél elől, vikar elől.
Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
9 Rontsd meg, Uram, oszlasd meg nyelvüket, mert erőszakot és viszályt láttam a városban:
Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
10 Nappal és éjjel körüljárják azt falain; jogtalanság és baj van ő benne.
Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
11 Veszedelem van ő benne s nem mozdul el piaczáról elnyomás és csalárdság.
Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
12 Mert nem ellenség gyaláz engem, azt elviselném, nem gyűlölőm fenhéjázott ellenem, ő előle elrejtőzném;
Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
13 hanem te magamféle ember, társam és meghittem,
Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
14 a kivel együtt édesen tanakodtunk, Isten házába jártunk a sokadalom közt.
Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
15 Rontson rájuk a lialál, szálljanak le az alvilágba elevenen; mert gonoszságok vannak lakukban, belsejükben. (Sheol h7585)
Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)
16 Én az Istenhez kiáltok fel, és az Örökkévaló megsegít engem.
Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
17 Este és reggel és délben panaszkodom és nyögök, és ő hallotta szavamat;
U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
18 kiváltotta békében lelkemet, az ellenem viselt harczból, mert sokan voltak ellenem.
Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
19 Meghallja Isten és lealázza őket, az ősidőben trónoló — Szelá – kik számára nincsen változás és nem félték Istent.
Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
20 Kinyújtotta kezeit meghittjeire, megszentségtelenítette szövetségét.
Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
21 Simább a vajnál szája, de harc a szíve; lágyabbak szavai az olajnál, de azok kirántott kardok.
Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
22 Vesd az Örökkévalóra terhedet, ő majd eltart téged; nem engedi soha tántorogni az igazat!
Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
23 Te pedig, Isten, leszállítod őket a verem gödrébe; vérontás és csalárdság emberei napjaik felét sem érik el, de én bízom benned.
Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
