Zsoltárok 53

1 A karmesternek, Máchalát szerint. Oktató dal Dávidtól. Azt mondta az aljas a szívében: Nincs Isten! Elvetemedtek, utálatosan míveltek jogtalanságot, nincs ki jót tenne.

Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.

2 Isten az égből tekintett le az emberfiakra, hogy lássa, van-e eszes, ki Istent keresi.

Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

3 Mindnyája eltért, egyaránt megromlottak; nincs ki jót tenne, nincs egy sem.

Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

4 Nemde megtudják a jogtalanságot cselekvők, kik népemet eszik, a mint kenyeret esznek, Istent nem szólították.

Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.

5 Ott rettegve rettegtek meg, a hol nem volt rettegés; mert Isten szerteszórta az ellened táborzók csontjait, megszégyenítotted, mert Isten megvetette őket.

Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi.

6 Vajha jönne Cziónból Izraél segítsége; mikor visszahozza Isten népének foglyait, vigadjon Jákób, örüljön Izraél!

Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.