Zsoltárok 49
1 A karmesternek. Kórach fiaitól. Zsoltár. Halljátok ezt, mind a népek, figyeljetek, mind a világ lakói,
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 ember fiai is, férfi fiai is, egyaránt gazdag és szűkölködő!
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 Szájam bölcseséget beszél és szívem gondolata értelem.
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 Példázatnak hajtom oda fülemet, hárfa mellett nyitom meg rejtvényemet.
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 Miért féljek bajnak napjaiban, mikor bűn környez sarkaimon
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 A kik vagy onukban bíznak s nagy gazdagságukkal dicsekszenek –
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 testvérét megváltani nem váltja meg senki, nem adhatja Istennek a váltságdíjat.
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 Hisz drága volna saját lelkük megváltása – abban is hagyja örökre –
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 hogy tovább élne, mindétig, nem látná a vermet.
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 Bizony, látja! Bölcsek meghalnak, balga és oktalan egyaránt elvesznek és másokra hagyják vagyonukat.
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 Belső gondolatuk: házaik örökre megmaradnak, lakásaik nemzedékre meg nemzedékre; nevükkel nevezték meg a. földeket.
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 De az ember az ő dicsőségében nem marad meg, hasonlít a barmokhoz, melyek elpusztulnak.
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 Ez az útjuk az ő balgaságuk; utánuk is lesznek, kik beszédjüket kedvelik. Széla.
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
14 Mint juhokat, az alvilágba tették, a halál legelteti őket; majd uralkodnak rajtuk reggelre az egyenesek, és alakjukat elenyészteti az alvilág, hogy hajlékuk se legyen. (Sheol h7585)
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
15 Ámde Isten megváltja lelkemet az alvilág hatalmától, mert magához vesz engem. Széla. (Sheol h7585)
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
16 Ne félj, midőn meggazdagszik valaki, midőn sokasodik háza dicsősége;
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 mert holtában nem visz el semmit, nem száll le ő utána dicsősége.
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 Bár életében önnönmagát áldja, és magasztalnak téged, midőn jót teszel magaddal:
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 odajutsz őseid nemzedéhéhez, kik örökre nem látnak világosságot.
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 Ember az ő dicsőségében, de értelem hiján, hasonlít a barmokhoz, melyek elpusztulnak.
Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
