< Zsoltárok 38 >

1 Zsoltár Dávidtól. Emlékeztetésül. Őrökkévaló, ne a te haragodban büntess engem, és ne hevedben fenyíts engem!
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 Mert nyílaid belém sülyedtek és reám sülyedt a kezed.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Nincs épség húsomban haragvásod miatt, nincs egészség csontjaimban vétkem miatt.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 Mert bűneim túlhaladtak fejemen, nehéz teherhént nagyon is nehezek nekem.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 Megbűzhödtek, senyvedtek sebeim oktalanságom miatt.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Lehorgadtam. meggörnyedtem felette nagyon, egész nap elbúsultan jártam.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 Mert ágyékaim telve vannak üszöggel és nincsen épség húsomban.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Megdermedtem és megtörődtem felette nagyon, ordítottam szívem sohajtásától.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 Uram, előtted minden hivánságom, és nyögésem nincs elrejtve előled.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 Szívem hánytorog, elhagyott erőm, szemeim világossága – az sincs meg nálam.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 Barátaim és társaim csapásommal szemben félre állanak, és a hozzám közel levők messzünnen álltak meg.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 Tőrt vetettek, kik életemre törnek, és a kik bajomat keresik, veszedelmeket beszélnek, és csalásokat szólnak egész nap.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 De én akár a süket nem hallok és akár a néma, a ki nem nyitja föl száját.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Olyan lettem mint férfi, a ki nem hall, s a kinek szájában nincsenek ellenvetések.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 Mert reád, Örökkévaló, várakoztam, te felelsz majd Uram, Istenem.
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 Mert azt mondtam: csak ne örüljenek rajtam, midőn lábam megtántorodott, fenhéjáztak ellenem.
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 Mert én bukásra vagyok elkészülve, és fájdalmam mindég előttem van.
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 Mert jelentem bűnömet, aggódom vétkem miatt.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 De ellenségeim életben vannak, hatalmasak, és sokan vannak, kik engem hazugul gyűlölnek:
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 s a kik rosszal fizetnek jóért, megvádolnak azért, hogy jóra törekedtem.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Ne hagyj el, Örökkévaló; Istenem, ne légy távol tőlem.
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Siess segítségemre, Uram, segedelmem!
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.

< Zsoltárok 38 >