Zsoltárok 31
1 A karmesternek. Zsoltár Dávidtól. Benned, Örökkévaló, van menedékem, ne hagyj megszégyenülnöm soha, igazságoddal szabadíts meg engem!
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
2 Hajlítsd hozzám füledet, ments meg hamar, légy nekem erösségem sziklájává, váram házává, hogy megsegíts engem.
Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
3 Mert szírtem és váram vagy, és neved kedvéért vezess és vezérelj engem.
Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
4 Kijuttatsz engem a hálóból, melyet elrejtettek számomra, mert te vagy erősségem.
Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
5 Kezedre bízom lelkemet; megváltasz engem, Örökkévaló, igaz Isten!
V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
6 Gyűlölöm azokat, kik hamis hiábavalóságokat őriznek; én pedig az Örökkévalóban bízom.
Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
7 Hadd újjongok és örülök szeretetedben, a ki lát. tad nyomoromat, tudtál lelkem szorongásairól;
Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
8 és nem szolgálta. ttál át ellenség kezébe, állitottad tágas helyre lábamat.
Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
9 Kegyelmezz nekem, Örökkévaló, mert megszorultam, elsorvadt bosazúságtól szemem, lelkem és testem.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
10 Mert bánatban fogyott el életem, éveim pedig sóhajtásban; elgyengült bűnömben erőm, esontjaim pedig elaorvadtak.
Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
11 Mind a szorongatóim által gyalázottá lettem, szomszédaimnak nagyon, és rettegése meghittjeimnek; kik az utczán láttak, szöktek előlem.
U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
12 El vagyok felejtve, mint a halott, a szívből, olyanná lettem, mint veszendő edény.
Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
13 Mert hallottam sokaknak hiresztelését: Rémület köröskörül! Midőn tanakodnak ellenem egyaránt, lelkemet elragadni a szándékuk.
Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
14 Én pedig benned biztam, Örökkévaló, azt mondtam: Istenem vagy.
Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
15 Kezedben éltemnek idői; ments meg engem ellenségeim kezéből és üldözőimtől.
V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
16 Világíttasd arczodat szolgád fölött, segíts engem szeretetedben.
Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
17 Örökkévaló, ne hagyj megszégyenülnöm, mert hívtalak, szégyenüljenel; meg a gonoszok, enyészszenek el az alvilágba! (Sheol h7585)
Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. (Sheol h7585)
18 Némuljanak meg a hazugaág ajkai, melyek daczosat beszélnek az igaz ellen, gőggel és gúnynyal.
Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.
19 Mily nagy a te jóságod, melyet tartogatsz tisztelőidnek, miveltél a benned menedéket keresőknek, a. z ember fiainak előtte.
Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.
20 Elrejted őket arczod rejtekében, emberi fondorkodások elől, tartogated őket. sátorban nyelvek pörlése ellen.
Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
21 Áldva legyen az Örökkévaló, hogy csodásan mivelte szeretetét irántam, ostrom alatt levő városban.
Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.
22 Én pedig mondtam elhamarkodásomban: elszakíttattam szemeid elől; ámde hallottad könyörgésem szavát, mikor fohászkodtam hozzád.
Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
23 Szeressétek az Örökkévalót, jámborai ti mind! A hűségeseket megóvja az Örökkévaló és megfizet fölösen a göggel cselekvőnek.
Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.
24 Legyetek erősek és bátorodjék szívetek; mind, a kik várakoztok az Örökkévalóra.
Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.
