Zsoltárok 143
1 Zsoltár Dávidtól. Örökkévaló, halljad imámat, figyelj könyőrgésemre; hűségedben hallgass meg, igazságodban!
Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.
2 S ne szállj ítéletre szolgáddal, mert nem bizonyul igaznak előtted semmi élő.
A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý.
3 Mert ellenség üldözte lelkemet, földig zúzta éltemet, lakoztatott engem sötét helyeken, mint őskornak holtjait.
Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli,
4 S elborult bennem szellemem, belsőmben eliszonyodik a szivem.
Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.
5 Megemlékeztem a hajdankor napjairól, elmélkedtem minden tettedről, kezed művéről elgondolkodtam.
Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje,
6 Kezeimet terjesztettem hozzád; lelkem, mint a bágyadt föld, eped feléd. Széla.
Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. (Sélah)
7 Gyorsan hallgass meg, Örökkévaló, lelkem elepedt; ne rejtsd el tőlem arczodat, hogy ne legyek hasonlóvá a gödörbe szállókhoz.
Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu.
8 Hallasd velem reggel szeretetedet, mert benned biztam; tudasd velem az utat, melyen járjak, mert hozzád vittem lelkemet.
Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své.
9 Ments meg ellenségeimtől, Örökkévaló, hozzád menekültem.
Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám.
10 Taníts engem, hogy megtegyem akaratodat, mert te vagy Istenem; jóságos szellemed vezessen engem síkság földjén.
Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.
11 Neved kedvéért tarts életben, igazságoddal vezesd ki lelkemet a szorultságból.
Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou.
12 És kegyelmedben semmisítsd meg ellenségeimet, és veszítsd el mind a lelkem szorongatóit, mert szolgád vagyok.
A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj.
