Zsoltárok 132
1 Zarándoklás éneke. Emlékezzél meg, Örökkévaló, Dávid számára mind az ő sanyargásáról.
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 Aki megesküdött az Örökkévalónak; fogadást tett Jákób hatalmasának:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 nem megyek be házam sátrába, nem szállok föl ágyam nyoszolyájára,
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 nem engedek álmot szemeimnek, szempilláimnak szendergést,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 mígnem találok helyet az Örökkévalónak; lakást Jákób hatalmasának.
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Íme, hallottuk Efrátban, találtuk az erdő mezejében.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Hadd menjünk be lakásába, boruljunk le lábai zsámolyához!
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Kelj föl, Örökkévaló, nyugvóhelyedre, te és hatalmad ládája.
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Papjaid öltözzenek igazságba és jámboraid ujjongjanak!
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Dávid szolgád miatt ne utasítsd vissza fölkentednek arczát.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Megesküdött az Örökkévaló Dávidnak igazában, a mitől el nem tér: Tested gyümölcséből valót helyezek a te trónodra;
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 ha fiaid megőrzik szövetségemet s bizonyságomat, melyre őket tanítom, fiaik is mindenkorig üljenek a te trónodon!
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Mert kiválasztotta az Örökkévaló Cziónt, megkívánta azt magának lakóhelyül:
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 ez nyugvóhelyem mindenkorra, itt fogok lakni, mert megkivántam azt.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Eleségét áldva áldom, szűkölködőit jóllakatom kenyérrel,
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 papjait meg üdvbe öltöztetem, és jámborai ujjongva ujjonganak.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Ott sarjasztok szarvat Dávidnak, elrendezek mécsest fölkentemnek.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Ellenségeit szégyenbe öltöztetem, rajta pedig tündöklik koszorúja.
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
