Zsoltárok 119
1 Boldogok a gáncstalan útuak, kik az Örökkévaló tana szerint járnak!
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Boldogok, kik megóvják bizonyságait, egész szívvel keresik őt;
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 nem is cselekedtek jogtalanságot, az ő útjaiban jártak!
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Te pasancsoltad, rendeleteidet hogy megőrizzük nagyon,
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Vajha megszilárdulnának útjaim, hogy megőrizzem törvényeidet!
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Akkor nem szégyenülök meg, mikor tekintek mind a parancsaidra.
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Magasztallak szívnek egyenességében, mikor tanulom igazságos ítéleteidet.
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Törvényeidet megőrzöm, ne hagyj el oly nagyon!
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Miáltal teszi tisztává ifjú az ösvényét; Hogy megőrzi igéd szerint!
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Egész szivemmel kerestelek; ne engedj eltévednem parancsaidtól!
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 Szivembe rejtettem szavadat, azért, hogy ne vétkezzem ellened.
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Áldva légy, Örökkévaló, taníts engem törvényeidre!
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Ajkaimmal beszélem el mind a szájad ítéleteit.
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Bizonyságaid útján örvendtem mint mindenféle vagyon fölött.
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 Rendeleteiden hadd elmélkedem, és hadd tekintsem ösvényeidet.
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 Törvényeidben gyönyörködöm, nem felejtem el igédet.
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Végezz jót szolgádon, hadd éljek és őrizzem meg igédet.
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Nyisd meg szemeimet, hogy láthassak csodás dolgokat tanodból!
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Jövevény vagyok a földön; ne rejtsd el tőlem parancsaidat!
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Megtörődik a lelkem, vágyakozva ítéleteid után minden időben.
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Megdorgáltad az átkozott kevélyeket, kik eltévedtek parancsaidtól!
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Gördíts le rólam gyalázatot és csúfságot, mert bizonyságaidat megóvtam.
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Bár ültek is nagyok, egymással beszéltek ellenem: a te szolgád elmélkedik törvényeiden.
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Gyönyörűségem is a te bizonyságaid, azok a tanácsosaim.
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 A porhoz tapadt a lelkem; élessz fel engem igéd szerint!
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Útjaimat elbeszéltem s te meghallgattál: taníts engem törvényeidre!
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Rendeleteid útját értesd meg velem, hadd elmélkedem csodatetteiden,
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Szétfolyt a lelkem bánattól: támaszsz föl engem igéd szerint!
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Hazugság útját távoztasd tőlem, s tanoddal kegyelmezz nekem.
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Hűség útját választottam, ítéleteidet magam előtt tartottam.
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Ragaszkodtam bizonyságaidhoz: Örökkévaló, ne szégyeníts meg!
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Parancsaid útján futok, mert tággá teszed szivemet.
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 Igazíts engem, Örökkévaló, törvényeid útjára, hadd óvjam meg mindvégig!
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Értesd meg velem, hogy megóvhassam tanodat s megőrizzem egész szívvel.
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Járass engem parancsaid ösvényén, mert azt kedvelem.
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Hajlítsd szívemet bizonyságaidhoz, s ne nyerészkedéshez!
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Térítsd el szemeimet, hogy ne lássanak hamisat, útaidon éltess engem!
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Tartsd meg szolgádnak a te szavadat, a mely visz a félelmedre.
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Térítsd el gyalázatomat, melytől félek, mert jók a te ítéleteid.
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Íme vágyakoztam rendeleteidre: igazságoddal éltess engem!
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Jőjenek rám kegyelmeid, oh Örökkévaló, segedelmed szavad szerint!
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Hogy megfelelhessek gyalázómnak; mert bíztam a te igédben.
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 Ne ragadd ki az igazság szavát szájamból fölötte nagyon, mert ítéleteidre várakozom.
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 Hogy megőrizhessem tanodat állandóan, mindörökké.
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 Hogy járhassak tág téren, mert rendeleteidet kerestem.
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Hogy beszélhessek bizonyságaidról királyoknak előtte s ne szégyenkezzem.
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Majd gyönyörködöm parancsaidban, melyeket szeretek;
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 s fölemelem kezeimet parancsaidhoz, melyeket szeretek, hogy elmélkedjem törvényeiden.
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Emlékezzél a szolgádnak jutott igéről, mivelhogy engem reméltettél.
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Ez vigasztalásom nyomoruságomban: hogy szavad fölélesztett engem.
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 Kevélyek csúfoltak engem fölötte nagyon; tanodtól nem hajoltam el.
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Gondoltam öröktől fogva való ítéleteidre, Örökkévaló, és megvigasztalódtam.
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Forróság ragadott meg engem a gonoszok miatt, kik elhagyták tanodat.
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Dalok voltak nekem törvényeid jövevénységem házában.
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Gondoltam éjjel nevedre, a megőriztem tanodat.
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Ez jutott nekem, mert megóvtam rendeleteidet.
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Osztályrészem, oh Örökkévaló – úgymondtam – hogy megőrzöm szavaidat.
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Könyörögtem előtted egész szivvel kegyelmezz nekem szavad szerint!
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Elgondoltam útjaimat s visszatérítettem lábaimat bizonyságaidhoz.
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Siettem és nem késedelmeztem, hogy megőrizzem parancsaidat.
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Gonoszok csapatjai körülfogtak; tanodat nem felejtettem el.
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 Éjfélkor kelek föl, hogy hálát adjak neked a te igazságos ítéleteidért.
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Társa vagyok mindazoknak, kik téged félnek és rendeleteid megőrzőinek.
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Szereteteddel, Örökkévaló, tele van a föld, törvényeidre taníts engem.
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Jót tettél szolgáddal, Örökkévaló, a te igéd szerint.
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Jó értelemre és tudásra taníts engem, mert hittem parancsaidban.
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Mielőtt sanyarogtam, tévelygő voltam, de most megőrzöm a szavadat.
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Jó vagy te és jótevő: taníts engem törvényeidre!
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Rám fogtak hazugságot a kevélyek, én egész szívvel megóvom rendeleteidet.
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Eltompult mint hájtól a szivük, én tanodban gyönyörködtem.
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 Jó nekem az, hogy sanyargattattam, azért hogy tanuljam törvényeidet.
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Jó nekem szájad tana, inkább mint ezrei aranynak és ezüstnek.
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Kezeid készítettek és szilárdítottak engem: értesd meg velem, hogy tanulhassam parancsaidat!
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Tisztelőid majd látnak engem és örülnek, mert igédre várakoztam.
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Tudom, Örökkévaló, hogy igazság a te ítéleteid és hűséggel sanyargattál.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Legyen, kérlek, szereteted a vigasztalásomra, a szolgádnak jutott szavad szerint!
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Jöjjön rám irgalmad, hogy éljek, mert tanod az én gyönyörűségem.
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Szégyenűljenek meg a kevélyek, mert hazugsággal elnyomtak engem; én elmélkedem rendeleteiden.
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Forduljanak felém tisztelőid és bizonyságaid ismeröi.
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Legyen szívem gáncstalan a te törvényeidben, azért hogy meg ne szégyenüljek.
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Epedett lelkem a segedelmedért, igédre várakoztam.
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Epednek szemeim szavadért, mondván: mikor vigasztalsz meg engem?
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Mert olyan lettem, mint tömlő a. füstben; törvényeidet nem felejtettem el.
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Meddig tartanak szolgádnak napjai? Mikor teszel ítéletet üldözőimen?
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 vermeket ástak nekem a kevélyek, a kik nem tanod szerint valók.
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Mind a parancsaid hűség, hazugsággal üldöznek: segíts engem!
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Kevés híján semmivé tettek az országban, de én nem hagytam el rendeleteidet.
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Szereteted szerint éltess engem, hogy megőrizhessem szájad bizonyságát.
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Örökké, oh Örökkévaló, fönnáll igéd az égben.
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Nemzedékre meg nemzedékre van a te hüséged; megszilárdítottad a földet és megállt.
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Itéleteid szerint megállanak ma is, mert mind a te szolgáid.
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Ha tanod nem a gyönyörűségem, akkor elvesztem volna nyomorúságomban.
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Soha sem felejtem el rendeleteidet; mert általuk éltettél engem.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Tied vagyok: segíts engem, mert rendeleteidet kerestem.
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 Reám vártak a gonoszok, hogy elveszítsenek; bizonyságaidra ügyelek én.
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Minden epedésnek láttam végét; tágas a te parancsod nagyon.
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Mint szeretem tanodat! Egész nap ő az elmélkedésem.
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Ellenségeimnél bölcsebbé tesz parancsod, mert örökké enyém az.
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Mind a tanítóimnál eszesebbé lettem, mert bizonyságaid az én elmélkedésem.
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 Véneknél értelmesebb vagyok, mert rendeleteidet megóvtam.
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Minden rossz ösvénytől tartóztattam lábaimat, azért hogy megőrizzem igédet.
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Itéleteidtől nem távoztam el, mert te oktattál engem.
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Mennyivel édesebbek szavaid inyemnek, mint a méz szájamnak!
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Rendeleteid által értelmes vagyok, azért gyűlölök minden hazug ösvényt.
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Mécses a lábamnak a te igéd és világosság ösvényemnek.
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Megesküdtem s teljesítettem, hogy megőrzöm igazságos ítéleteidet.
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Sanyarognom kellett nagyon oh Örökkévaló, éltess igéd szerint!
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Szájam felajánlásait vedd kedvesen, Örökkévaló, és ítéleteidre taníts engem.
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Lelkem a tenyeremen van mindig, de tanodat nem felejtettem el.
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Tőrt vetettek gonoszok nekem, de rendeleteidtől nem tévedtem el.
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Birtokul vettem bizonyságaidat örökre, mert szívem vígsága azok.
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Ráhajlítottam szívemet, hogy megtegyem törvényeidet örökké, mindvégig.
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Tétevázókat gyűlölök, s tanodat szeretem.
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Rejtekem és pajzsom vagy, igédre várakoztam.
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Távozzatok tőlem, gonosztevők, hadd óvom meg Istenem parancsait!
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Támogass engem szavad szerint, hogy éljek, s ne engedj megszégyenülnöm reményemmel!
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Erősíts engem, hogy megsegíttessem, hogy gyönyörködhessem mindig törvényeiden.
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Elvetetted mind, kik törvényeidtől eltévelyegnek, mert hazug az ő csalfaságuk.
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Mint salakot elmozdítottad mind a föld gonoszait, azért szeretem bizonysága-idat.
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Borzadott rettegésedtől testem, és ítéleteidtől félek.
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Cselekedtem jogot és igazságot, ne engedj át zsarolóimnak!
Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Kezeskedjél szolgádért a jóra; ne zsaroljanak engem kevélyek.
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Szemeim epedtek segítségedért és igazságos szavadért.
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Tégy szolgáddal szereteted szerint és törvényeidre taníts engem.
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Szolgád vagyok, értesd meg velem, hadd ismerjem meg bizonyságaidat!
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Ideje cselekedni az Örökkévalóért: megbontották a te tanodat.
Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Azért szeretem parancsaidat jobban aranynál és színaranynál.
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 Azért helyeslek mindenről való minden rendeletet, minden hazug ösvényt gyűlölök.
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Csodásak a te bizonyságaid, azért megóvta azokat lelkem.
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Szavaidnak megkezdése világít, értelmessé tesz együgyüeket.
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Feltátottam szájamat s lihegtem, mert parancsaidra vágyódtam.
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Fordulj hozzám és kegyelmezz nekem, joga szerint azoknak, kik nevedet szeretik.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Lépteimet szilárdítsd meg szavaddal, s ne engedj uralkodni rajtam semmi jogtalanságot.
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Válts ki engem ember zsarolásától, hogy megőrizhessem rendeleteidet.
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Arczodat világíttasd szolgádra és taníts engem törvényeidre!
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Vízpatakoktól kiáradnak szemeim, mivel nem őrizték meg tanodat.
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Igazságos vagy, Örökkévaló, és egyenesek ítéleteid.
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Igazsággal megparancsoltad bizonyságaidat és hűséggel nagyon.
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Sorvasztott engem buzgalmam, mert elfelejtették szavaidat szorongatóim.
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Salaktalan a te szavad nagyon és szolgád szereti azt.
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Csekély vagyok és megvetett; rendeleteidet nem felejtettem el.
Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Igazságod örökre igazság és igaz a te tanod.
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Szorultság és szükség értek engem, parancsaid az én gyönyörűségem.
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Igazság a te bizonyságaid örökre, értelmet adj nekem, hogy éljek!
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Egész szívvel felkiáltottam: hallgass meg, Örökkévaló, törvényeidet hadd óvom meg!
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 Hívtalak, segíts engem, hogy megőrizhessem bizonyságaidat.
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Megelőztem a szürkületet és fohászkodtam; igédre várakoztam.
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Megelőzték szemeim az őrszakokat, hogy elmélkedjem szavadról.
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Hangomat halljad szereteted szerint, Örökkévaló, ítéleted szerint éltess engem!
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Közelednek a gazságot hajhászók, tanodtól eltávolodtak.
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Közel vagy, Örökkévaló, s mind a parancsaid igazság.
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Régen tudom bizonyságaidból, hogy örökre alapítottad azokat.
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Lásd nyomorúságomat és ragadj ki, mert tanodat nem felejtettem el.
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Vidd ügyemet és válts meg engem, szavad szerint éltess engem!
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Távol van a gonoszoktól segítség, mert törvényeidet nem keresték.
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Irgalmad nagy, oh Örökkévaló, ítéleteid szerint éltess engem!
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Sokan vannak üldözőim és szorongatóim, bizonyságaidtól nem hajoltam el.
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Láttam hűtlenkedőket és elundorodtam, a kik szavadat nem őrizték meg.
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Lásd, hogy szeretem rendeleteidet, Örökkévaló, szereteted szerint éltess engem!
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Igédnek összege igazság és örökké tart minden igazságos ítéleted.
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Nagyok üldöztek engem ok nélkül, de igédtől megrettent szívem.
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Örvendek én a te szavadon, mint ki nagy zsákmányt talál.
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Hazugságot gyűlölök és utálom; tanodat szeretem.
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Hétezer naponta dicsértelek, igazságos ítéleteidért.
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Bőséges béke jut azoknak, kik szeretik tanodat, s nincs számukra botlás.
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Reménykedtem segítségedre, Örökkévaló, s parancsaidat megtettem.
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167 Megőrizte lelkem bizonyságaidat és megszerettem őket nagyon.
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Megőriztem rendeleteidet és bizonságaidat, mert mind az útjaim előtted vannak.
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Közel jusson színedhez fohászkodásom, Örökkévaló, igéd szerint adj nekem értelmet.
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Jusson könyörgésem színed elé, szavad szerint ments meg engem!
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 Ömledeztessenek ajkaim dicséretet, mert törvényeidre tanítasz engem.
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Hangoztassa nyelvem szavadat, mert mind a parancsaid igazság.
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Legyen kezed megsegítésemre, mert rendeleteidet választottam.
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Vágyódtam üdvödre, oh Örökkévaló, és tanod az én gyönyörűségem.
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Hadd éljen lelkem és dicsérjen téged. és ítéleteid segítsenek engem.
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Eltévedtem, mint bujdosó bárányt keresd szolgádat, mert parancsaidat nem felejtettem el.
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
