Zsoltárok 104
1 Áldjad, én lelkem, az Örökkévalót! Örökkévaló, én Istenem, felette nagy vagy, fenséget és díszt öltöttél.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Világosságba burkolózik, mint palástba, kiterjeszti az eget, mint a szőnyeget.
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Aki vizekben gerendázta emeleteit, aki fellegeket tesz szekerévé, aki jár a szélnek szárnyain.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Szeleket tesz követeivé, szolgáivá lobogó tüzet.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Talapzataira alapította a földet, hogy meg ne inogjon mindörökké.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Vízárral, mint ruhával takartad be, a hegyeken vizek állnak;
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 dorgálásodtól megfutamodnak, dörgésed hangjától szétsietnek –
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 felemelkednek hegyek, alá sülyednek síkságok – arra a helyre, melyet alapítottál nekik.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Határt vetettél, hogy át ne lépjék, hogy újra be ne borítsák a földet.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Aki forrásokat bocsát a völgyekbe, hegyek között folynak.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 Itatják minden vadját a mezőnek, vadszamarak a szomjukat oltják.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Fölöttük lakozik az ég madara, a lombok közül hangot hallatnak.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Megitatja a hegyeket emeleteiből, műveid gyümölcséből jóllakik a föld.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Füvet sarjaszt a baromnak, meg növényt az ember munkája által, előhozván kenyeret a földből,
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 és bort, mely örvendezteti halandónak szívét, fénylővé tevén az arczot olajtól, a kenyér pedig erősíti a halandónak szívét.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Jóllaknak az Örökkévaló fái, Libánonnak czédrusai, melyeket ültetett;
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 ahol madarak fészkelnek, a gólya – cziprusfák a háza.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 A magas hegyek a zergéknek valók, a sziklák menedékül a hegyi nyulaknak.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Teremtette a holdat ünnepek számára, a nap ismeri lementét;
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 szerzesz sötétséget s lészen éjszaka, akkor mozog minden vadja az erdőnek.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Fiatal oroszlánok ordítanak ragadmányért, így kérvén Istentől eledelöket.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Felsüt a nap visszahúzódnak és tanyáikba heverednek.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Dolgára kimegy az ember és munkájára egész estig.
Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Mily számosak a te műveid, Örökkévaló! Mindnyáját bölcseséggel teremtetted, telve van a föld szerzeményeddel.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Emitt a tenger, nagy és széles határú: ott van csúszó-mászó és száma sincs, kicsiny állatok nagyokkal együtt.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Ott hajók járnak, a leviátán, melyet alkottál, hogy játszadozzon abban.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Mindnyájan hozzád reménykednek, hogy megadjad eledelöket a maga idején. –
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Adsz nekik szedegetnek; megnyitod kezedet: megtelnek jóval.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Elrejted arczodat: megrémülnek; visszavonod leheletüket: kimúlnak s porukhoz térnek vissza.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Kibocsátod leheletedet: megteremtetnek; így újítod meg a föld színét.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Legyen az Örökkévaló dicsősége örökre, örüljön az Örökkévaló az ő művein!
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Aki letekintett a földre s az megrengett, megérinti a hegyeket és füstölögnek.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Hadd énekelek az Örökkévalónak életemben, hadd zengek Istenemnek, amíg vagyok!
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Legyen kellemes neki beszédem; én örüljek az Örökkévalóban.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Veszszenek a vétkesek a földről, s gonoszok ne legyenek többé! Áldjad, én lelkem, az Örökkévalót! Halleluja!
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
