Jób 8
1 Felelt a Súachbeli Bildád és mondta:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Meddig beszélsz efféléket? hatalmas szél szádnak mondásai!
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Vajon Isten jogot ferdít-e, avagy igazságot ferdít-e a Mindenható?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Ha fiaid vétkeztek ellene, odabocsátotta őket bűnük kezébe.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Ha te keresve fordulnál Istenhez s a Mindenhatóhoz könyörögnél;
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 ha tiszta és egyenes vagy: bizony most virrasztana feletted s békét adna igazságos hajlékodnak;
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 s ha csekély volt múltad, a te jövőd felette nagy lesz.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Mert kérdezd csak az előbbi nemzedéket s figyelj őseik kutatására;
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 mert mi tegnapiak vagyunk és nincs tudomásunk, mert árnyék napjaink a földön!
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Nemde ők oktatnak majd téged, megmondják neked és szivökből fakasztanak szavakat:
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Magasra nő-e a sás mocsár nélkül, nagyra-e a káka víz híján?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Még rügyében van, le nem szakítható, és minden fűnél előbb szárad el.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Ilyenek az útjai mind az Istenről feledkezőknek s az istentelennek reménye elvész.
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 A kinek megszakad a bizodalma és pókháló a menedéke;
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 rátámaszkodik házára, de meg nem áll, hozzá kapaszkodik, de nem marad meg.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Nedvében álló ő a nap előtt, s kertjén túl tejed a hajtása;
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 kőhalmon fonódnak össze gyökerei, kőházat szemel ki magának.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 Ha kipusztítják helyéből, megtagadja őt: nem láttalak!
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Lám, az az útjának a vígsága s a porból mások sarjadnak ki.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Lám, Isten nem veti még a gáncstalant s nem fogja kézen a gonosztevőket.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 A míg nevetéssel tölti szájadat s ajkaidat rivalgással,
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 gyűlölőid szégyent öltenek, s nincs meg a gonoszoknak sátra.
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
