Jób 41
1 Kihúzod-e a leviátánt horoggal, s kötéllel lenyomod-e nyelvét?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Teszel-e kákagúzst orrába és kampóval átlyukaszthatod-e állkapcsát?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Fog-e könyörögni neked, avagy szelíden beszél-e hozzád?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Köt-e veled szövetséget, veheted-e örökre szolgául?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Játszhatsz-e vele mint madárral, s megkötöd-e leányzóid számára?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Alkudnak-e rajta kalmártársak, szétosztják-e kereskedők közt?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Megrakod-e tüskékkel a bőrét és halászszigonnyal fejét?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Vesd rá kezedet, gondolj harczra – nem teheted többé.
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Lám, az ember várakozása megcsalatkozott, hisz már láttára is leterül.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Nincs vakmerő, ki felingerelné: ki az tehát, ki én elémbe áll?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Ki előzött meg valamivel, hogy fizessek? Mi az egész ég alatt van, enyém az.
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Nem hallgathatom el tagjait, sem hatalmának mivoltát, sem testalkatának kellemét.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Ki takarta fel ruhájának felszínét, páros fogsora közé ki hatol be?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Arczának ajtait ki nyitotta fel, fogai körül rettenet!
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Büszkeség pajzsainak csatornái, szoros pecséttel lezárva;
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 egyik éri a másikat, s levegő sem jut közéjök;
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 egyik tapad a másikhoz, összefogódznak s nem válnak szét.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Tüsszentése fényt sugároztat és szemei olyanok mint a hajnal szempillái.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Szájából fáklyák csapnak ki, tüzes sziporkák szökkennek el.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Orrlyukaiból füst megy ki, mint forró üstből kákatörzsön.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Lehelete parazsat lobbant föl, és láng megy ki szájából.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 Nyakán erő tanyázik, előtte szökik a csüggedés.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Húsának lafantyúi feszesek, szilárdak rajta, nem fityegnek.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Szíve szilárd mint a kő és szilárd mint az alsó malomkő.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Emelkedésétől hatalmasak félnek, megtöretésétől megzavarodnak.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Ha ki karddal éri, ez nem áll meg benne, sem dárda, kopja s nyílvas.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Szalmának tekinti a vasat, korhadt fának az érczet;
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 meg nem szalasztja az íjj fia, tarlóvá változnak át rajta parittyakövek.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Tarlónak tekinti a buzogányt, s nevet a lándzsának süvítésén.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Alul rajta kiélezett cserepek, cséplőszánt terít az iszapra.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Felforralja, mint a fazekat, a mélységet, olyanná teszi a tengert, mint keverő üstöt.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Mögötte világít egy ösvény, őszhajnak lehet gondolni az árt.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Nincs földön párja neki, mely alkotva van rettenthetetlennek.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Minden magast lenéz, király ő mind a büszke vadak fölött.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
