Jób 4
1 Felelt a Témánbeli Elífáz és mondta:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 ajjon ha szólni próbálnánk hozzád, terhedre volna-e; de visszatartani a szavakat ki bírja?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Íme, oktattál sokakat, és lankadt kezeket megerősítettél;
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 a megbotlót fönntartották szavaid és görnyedező térdeket megszilárdítottál.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Most hogy reád jött, terhedre van, hozzád ér, és megrémültél?
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Nemde istenfélelmed a te bizodalmad, reményed pedig útjaid gáncstalansága!
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Gondolj csak rá: ki az, ki ártatlanul veszett el, és hol semmisültek meg egyenesek?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 A mint én láttam: kik jogtalanságot szántottak és bajt vetettek, azt aratják is;
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Isten leheletétől elvesztek, s haragja fuvallatától elenyésznek.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Oroszlán ordítása, vadállat üvöltése és az oroszlánkölykök fogai kitörettek.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 Oroszlán elvész ragadmány híján, s a nőstényoroszlán fiai szertezüllenek.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 De én hozzám egy ige lopódzott, és neszt fogott fel fülem belőle.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Képzetek közt az éj látományaitól, mikor mély álom esik az emberekre:
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 rettegés lepett meg és remegés, és összes csontjaimat megrettentette.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 S egy szellem suhant el arczom mellett, borzadott testemnek hajaszála.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Ott áll, de nem ismerem meg ábrázatát, egy alak van szemeim előtt; suttogást meg hangot hallok:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Igaznak bizonyul-e halandó az Isten előtt, vagy alkotója előtt tisztának-e a férfi?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Lám, szolgáiban nem hisz és angyalaira vet gáncsot;
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 hát még kik agyagházakban laknak, a kiknek a porban van alapjuk, összezúzzák őket hamarább molynál.
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Reggeltől estig összetöretnek, észrevétlenül elvesznek örökre.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Nemde megszakad bennök kötelük, meghalnak, de nem bölcsességben!
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
