Jób 37
1 Igenis, ezért remeg szívem s felszökken helyéből.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Hallva halljátok hangja háborgását s a morajt, mely szájából kél;
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 az egész ég alatt van terjedése és fénye a föld szélein.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Utána ordít a hang: dörög fenséges hangján, s nem tartja vissza, midőn hallatszik hangja.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Csodásan dörög Isten a hangján, nagyokat tesz, s nem ismerjük meg.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Mert a hónak mondja: szállj a földre, meg a hulló esőnek, hatalmasan hulló esőjének
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Minden ember kezét lepecsételi, hogy megismerje alkotását minden halandó.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 S bemegy a vad a leshelyre, és tanyáiban lakozik.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 A kamarából szélvész jő és a szóró szelektől a hideg.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Isten leheletétől jég keletkezik s a vizek tágassága szilárddá lesz.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Nedvességgel meg is terheli a felleget, szétterjeszti fényének felhőjét.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 S az körökben egyre forog, kormányzása által, cselekvésök szerint, bár mire rendeli őket a földkerekség színén;
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 hol ostorul, ha földjének javára van, hol szeretetre nyújtja.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Figyelj erre, Jób, állj meg és vedd észre Isten csodáit!
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Tudsz-e róla, midőn Isten ügyel rájuk, s tündökölteti felhőjének fényét?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Tudsz-e a fellegnek lengéséről, a tökéletes tudásúnak csodáiról?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Te, kinek melegek a ruhái, midőn a földet pihenteti a déli szél által.
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Vele boltozod a mennyeket, melyek erősek, mint a szilárd tükör?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Tudasd velünk, mit mondjunk neki! Mit sem hozhatunk fel a sötétség miatt.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Jelentetik-e neki, hogy beszélek, avagy szólt-e ember, hogy elpusztíttassék?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Most ugyan nem látni a fényt, mely ragyogó a mennyekben; de a szél átvonul s megtisztítja azokat.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Észak felől arany jön, Isten mellett félelmes fenség.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 A Mindenhatót, nem érjük őt fel, a nagy erejűt, de a jogot és teljes igazságot nem sérti meg.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Azért félik őt az emberek, nem nézi ő mind a bölcsszívűeket.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
