Jób 31
1 Szövetséget kötöttem szemeimmel, hogyan vetnék hát ügyet hajadonra?
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 Hisz mely osztályrész jut Istentől felülről s mely örökség a Mindenhatótól a magasból?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Nemde balsors a jogtalannak s viszontagság a gonosztevőknek.
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Nemde ő látja útaimat s mind a lépéseimet megszámlálja!
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 Ha hamissággal jártam és csalárdságra sietett a lábam –
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 mérjen meg engem igaz serpenyőn s tudja meg Isten gáncstalanságomat –
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 ha léptem elhajolt az útról és szemeim után járt a szívem, kezeimhez hiba tapadt:
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 hadd vessek és más egyék, és sarjaim tépessenek ki gyökerestül!
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 Ha szívem elcsábíttatta magát asszony miatt, felebarátom ajtaján leskelődtem:
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 másnak őröljön a feleségem és mások hajoljanak reá;
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 mert gazság az, s bírák elé való bűn az,
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 mert tűz az, mely az enyészetig emészt, s minden termésemet gyökerestül tépi ki!
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 Ha megvetettem szolgám és szolgálóm jogát, mikor pöröltek velem –
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 hiszen mit teszek majd, midőn Isten fölkel s midőn számon kér, mit felelek neki,
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 hiszen az anyaméhben ki engem alkotott, alkotta őt és Egy formált minket a méhben –
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 ha megvontam a kívántat a szegényektől s az özvegy szemeit epesztettem,
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 s én egyedül ettem falatomat s árva nem evett belőle
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 – hisz ifjúkorom óta nálam nőtt fel, mint atyánál, s mint anyám méhéből valót úgy vezettem -;
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 ha láttam bujdosót öltözet nélkül s takarója nincs a szűkölködőnek,
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 ha nem áldottak engem ágyékai s bárányaim nyíretéből fel nem melegedett;
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 ha fölemeltem kezemet az árvára, midőn a kapuban láttam segítségemet:
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 vállam essék ki a lapoczkájából és törjék el karom a szárából;
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 mert rettenet nekem az Istentől való balsors, s fensége miatt nem tehetném!
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 Ha aranyat tettem bizalmammá és a színaranyat mondtam bizodalmamnak;
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 ha örültem, hogy nagy a vagyonom s hogy sokat ért el kezem;
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 ha láttam a napvilágot, hogy ragyog, s a holdat, a mint dicsőn halad,
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 és szívem elcsábult titokban és kezem csókra nyúlt a szájamhoz:
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 az is bíró elé való bűn, mert megtagadtam volna Istent felülről!
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 Ha örültem gyűlölőm elesésén s felbuzdultam, midőn baj érte –
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 hisz nem engedtem ínyemet, hogy vétkezzen, hogy átokkal kérjem lelkét -;
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 ha nem mondták sátram emberei: bár volna, ki húsából nem lakott jól
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 az utczán nem hált meg jövevény, az út felé tártam ki ajtaimat -;
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 ha emberek módjára takargattam bűntetteimet, keblemre rejtve bűnömet,
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 mert rettegtem a nagy tömegtől s megijesztett a családok gúnyja, úgy hogy csendben voltam, nem mentem ki a kapun!
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Vajha volna, ki rám hallgatna – íme jegyem, feleljen nekem a Mindenható – és a vádlevél, melyet írt a pörös felem:
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 bizony, vállamon hordanám azt, felfűzném koszorúnak magamra,
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 lépéseim számát bevallanám neki, akár egy fejedelem közeledném hozzá!
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 Ha ellenem kiáltott földem s egyaránt sírtak barázdái;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 ha erejét emésztettem pénz nélkül és gazdájával kileheltettem lelkét:
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 búza helyett sarjadjon bogáncs, és árpa helyett gazfű! Vége Jób beszédeinek.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
