Jób 21
1 Felelt Jób és mondta:
A odpovídaje Job, řekl:
2 Hallva halljátok szavaimat s ez legyen vigasztalástok.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Tűrjetek el engem, majd én beszélek, s miután beszéltem, gúnyolódhatsz!
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Vajon embernek szól-e az én panaszom, avagy miért nem volnék türelmetlen?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Forduljatok hozzám, iszonyodjatok el s tegyétek kezeteket szátokra!
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Hisz, ha rágondolok, megrémülök, s borzadály fogja el testemet.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Miért élnek a gonoszok, megszilárdulnak, meg is erősödnek vagyonban?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Magzatjuk bizton áll előttük, velök, és ivadékaik szemeik előtt.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Házaik csupa béke, félelem nélkül, és nincsen rajtuk Isten vesszeje.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Bikája hág s el nem vetél, tehene ellik és nem szül idétlent.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Kieresztik, mint a juhokat, gyerkőczeiket, és gyermekeik ugrándoznak.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Énekelnek dobszó és hárfa mellett s örülnek a fuvola hangjánál.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 Pedig mondták Istennek: Távozz tőlünk s útaidat megismerni nem kívánjuk;
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 mi a Mindenható, hogy szolgáljuk őt, s mi hasznunk lesz, ha imádjuk őt?
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Lám, nem kezökben van javuk, – a gonoszok tanácsa távol legyen tőlem!
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Hányszor alszik ki a gonoszok mécsese, és jön reájuk szerencsétlenségök, midőn részeket oszt ki haragjában!
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Lesznek olyanok, mint szalma szél előtt s mint polyva, melyet elragad a vihar.
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Isten majd gyermekei számára teszi el jogtalanságát. – Fizessen neki magának, hogy érezze;
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 saját szemei lássák vesztét és a Mindenható haragjából igyék!
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Mert mi dolga van ő utána házával a hónapjainak száma után, melyek neki rendeltettek?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Istent lehet-e tanítani tudásra, őt, ki a magasakat is ítéli?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Emez teljes épségében hal el, egészen gondtalan és boldog;
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 sajtárai telve voltak tejjel és csontjainak veleje üde.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Amaz pedig keserű lélekkel hal meg és nem élvezett a jóból:
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Együtt a porban feküsznek és féreg fedi el őket.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Lám, ismerem a ti gondolataitokat a a fondorlatokat, melyekkel erőszakot míveltek ellenem.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 Midőn mondjátok: hol van a hatalmasnak háza és hol a gonoszoknak sátra, lakása?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 – nem kérdeztétek-e az úton járókat, hisz az ő jeleiket nem ismerhetitek félre:
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 hogy a szerencsétlenség napjára tartatik fenn az, a ki rossz, a harag napjára vitetik el?
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Ki mondja meg neki szemébe az útját, s a mit cselekedett, ki fizeti meg neki?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Hisz ő a sírkertbe vitetik és a sírhalom fölött virraszt;
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 édesek neki a völgy göröngyei, és ő utána húzódik minden ember, s őelőtte számtalanok.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Hogy vigasztaltok hát engem hiábavalóval, hisz válaszaitok – a mi marad, hűtelenség!
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
