Jób 15
1 Felelt a Témánbeli Elífáz s mondta:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Vajon bölcs felel-e szeles tudással s megtölti-e keleti széllel belsejét –
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 bizonyítgatva mitsem érő beszéddel és szavakkal, melyekkel nem használ.
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Te az Isten félelmét is megbontod, csökkented az imaszót Isten előtt.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Mert bűnöd tanítja szájadat s a ravaszok nyelvét választod.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Szájad ítél el téged s nem én, s ajkaid vallanak ellened.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Elsőnek születtél-e az emberek közt a a halmoknál előbb létesültél?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Isten tanácsában hallottál-e valamit és csentél magadnak bölcsességet?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Mit tudsz te, mit mi nem tudunk, mit értesz, a mi nem volna mi nálunk?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 Vén is, aggastyán is van közöttünk, napokra apádnál korosabb.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Kevés-e neked Isten vigasztalása s az ige, mely csínján bánt veled?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Mit ragad el téged szíved, és mit integetnek szemeid,
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 hogy Isten ellen fordítod indulatodat és szájadból kibocsátasz szavakat?
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Mi a halandó, hogy tiszta legyen, s hogy igaz legyen asszony szülöttje?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Lám, szentjeiben nem hisz, az egek sem tiszták szemeiben;
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 hát még az utálatos és megromlott, az ember, ki mint vizet issza a jogtalanságot.
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Hadd oktatlak, hallgass reám, s a mit láttam, hadd beszélem el;
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 a mit hirdetnek bölcsek, és nem titkolták el őseik részéről –
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 nekik egyedül adatott az ország, s idegen nem járt közöttük:
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 A gonosznak minden napjaiban kínlódik ő, s az évek száma alatt, melyek fentartvák az erőszakosnak.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Rettegések hangja a fülében: békében jön reá pusztító.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Nem hiszi, hogy visszatér a sötétségből, ki van szemelve a kard számára.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Bolyong ő kenyér után, hol van; tudja, hogy készen áll oldalán a sötétség napja.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Ijesztik őt szükség és szorongás, megragadja őt mint csatára kész király.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Mert Isten ellen nyújtotta ki kezét a Mindenható ellen hősködik;
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 nyakkal szalad ellene, pajzsainak vastag dudoraival.
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Mert arczát befödte zsírjával s hájat szerzett ágyékára.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 Letelepült megsemmisített városokban, házakban, melyeket nem laknak, melyek rendelve vannak kőhalmoknak.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Nem gazdagszik meg, nem áll fönn a vagyona, nem hajlik a földre szerzeménye;
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 nem térhet ki a sötétség elől, csemetéjét láng szárítja el s eltűnik – az ő szája leheletétől.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Ne higyjen a semmiségben, a ki megtévedett, mert semmiség lesz, a mit cserébe kap.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Mielőtt itt volna a napja, beteljesedik, s pálmaága nem zöldellő.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Mint szőlőtő elvetéli egresét, s mint olajfa hullatja el virágát.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Mert az istentelennek községe meddő, és tűz emészti a megvesztegetés sátrait:
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 bajt fogannak és jogtalanságot szülnek, és belsejük csalárdságot készít.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
