विलापगीत 5
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 ७ हमारे पुरखाओं ने पाप किया, और मर मिटे हैं; परन्तु उनके अधर्म के कामों का भार हमको उठाना पड़ा है।
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 २१ हे यहोवा, हमको अपनी ओर फेर, तब हम फिर सुधर जाएँगे। प्राचीनकाल के समान हमारे दिन बदलकर ज्यों के त्यों कर दे!
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
