अय्यूब 39
1 १ “क्या तू जानता है कि पहाड़ पर की जंगली बकरियाँ कब बच्चे देती हैं? या जब हिरनियाँ बियाती हैं, तब क्या तू देखता रहता है?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 १० क्या तू जंगली साँड़ को रस्से से बाँधकर रेघारियों में चला सकता है? क्या वह नालों में तेरे पीछे-पीछे हेंगा फेरेगा?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 ११ क्या तू उसके बड़े बल के कारण उस पर भरोसा करेगा? या जो परिश्रम का काम तेरा हो, क्या तू उसे उस पर छोड़ेगा?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 १३ “फिर शुतुर्मुर्गी अपने पंखों को आनन्द से फुलाती है, परन्तु क्या ये पंख और पर स्नेह को प्रगट करते हैं?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 १६ वह अपने बच्चों से ऐसी कठोरता करती है कि मानो उसके नहीं हैं; यद्यपि उसका कष्ट अकारथ होता है, तो भी वह निश्चिन्त रहती है;
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 २१ वह तराई में टाप मारता है और अपने बल से हर्षित रहता है, वह हथियार-बन्दों का सामना करने को निकल पड़ता है।
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 २५ जब जब नरसिंगा बजता तब-तब वह हिन-हिन करता है, और लड़ाई और अफसरों की ललकार और जय जयकार को दूर से सूँघ लेता है।
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
