अय्यूब 31
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 ७ यदि मेरे पग मार्ग से बहक गए हों, और मेरा मन मेरी आँखों की देखी चाल चला हो, या मेरे हाथों में कुछ कलंक लगा हो;
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 १५ क्या वह उसका बनानेवाला नहीं जिसने मुझे गर्भ में बनाया? क्या एक ही ने हम दोनों की सूरत गर्भ में न रची थी?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 १८ (परन्तु वह मेरे लड़कपन ही से मेरे साथ इस प्रकार पला जिस प्रकार पिता के साथ, और मैं जन्म ही से विधवा को पालता आया हूँ);
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 २३ क्योंकि परमेश्वर के प्रताप के कारण मैं ऐसा नहीं कर सकता था, क्योंकि उसकी ओर की विपत्ति के कारण मैं भयभीत होकर थरथराता था।
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 २८ तो यह भी न्यायियों से दण्ड पाने के योग्य अधर्म का काम होता; क्योंकि ऐसा करके मैंने सर्वश्रेष्ठ परमेश्वर का इन्कार किया होता।
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 ३० (परन्तु मैंने न तो उसको श्राप देते हुए, और न उसके प्राणदण्ड की प्रार्थना करते हुए अपने मुँह से पाप किया है);
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 ३१ यदि मेरे डेरे के रहनेवालों ने यह न कहा होता, ‘ऐसा कोई कहाँ मिलेगा, जो इसके यहाँ का माँस खाकर तृप्त न हुआ हो?’
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 ३४ इस कारण कि मैं बड़ी भीड़ से भय खाता था, या कुलीनों से तुच्छ किए जाने से डर गया यहाँ तक कि मैं द्वार से बाहर न निकला-
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 ३५ भला होता कि मेरा कोई सुननेवाला होता! सर्वशक्तिमान परमेश्वर अभी मेरा न्याय चुकाए! देखो, मेरा दस्तखत यही है। भला होता कि जो शिकायतनामा मेरे मुद्दई ने लिखा है वह मेरे पास होता!
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
