अय्यूब 30
1 १ “परन्तु अब जिनकी आयु मुझसे कम है, वे मेरी हँसी करते हैं, वे जिनके पिताओं को मैं अपनी भेड़-बकरियों के कुत्तों के काम के योग्य भी न जानता था।
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 ३ वे दरिद्रता और काल के मारे दुबले पड़े हुए हैं, वे अंधेरे और सुनसान स्थानों में सुखी धूल फाँकते हैं।
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 ११ परमेश्वर ने जो मेरी रस्सी खोलकर मुझे दुःख दिया है, इसलिए वे मेरे सामने मुँह में लगाम नहीं रखते।
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 १२ मेरी दाहिनी ओर बाज़ारू लोग उठ खड़े होते हैं, वे मेरे पाँव सरका देते हैं, और मेरे नाश के लिये अपने उपाय बाँधते हैं।
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 १५ मुझ में घबराहट छा गई है, और मेरा रईसपन मानो वायु से उड़ाया गया है, और मेरा कुशल बादल के समान जाता रहा।
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 १८ मेरी बीमारी की बहुतायत से मेरे वस्त्र का रूप बदल गया है; वह मेरे कुर्त्ते के गले के समान मुझसे लिपटी हुई है।
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 २० मैं तेरी दुहाई देता हूँ, परन्तु तू नहीं सुनता; मैं खड़ा होता हूँ परन्तु तू मेरी ओर घूरने लगता है।
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 २३ हाँ, मुझे निश्चय है, कि तू मुझे मृत्यु के वश में कर देगा, और उस घर में पहुँचाएगा, जो सब जीवित प्राणियों के लिये ठहराया गया है।
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 २५ क्या मैं उसके लिये रोता नहीं था, जिसके दुर्दिन आते थे? और क्या दरिद्र जन के कारण मैं प्राण में दुःखित न होता था?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 २६ जब मैं कुशल का मार्ग जोहता था, तब विपत्ति आ पड़ी; और जब मैं उजियाले की आशा लगाए था, तब अंधकार छा गया।
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 २८ मैं शोक का पहरावा पहने हुए मानो बिना सूर्य की गर्मी के काला हो गया हूँ। और मैं सभा में खड़ा होकर सहायता के लिये दुहाई देता हूँ।
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
