अय्यूब 29
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 ११ क्योंकि जब कोई मेरा समाचार सुनता, तब वह मुझे धन्य कहता था, और जब कोई मुझे देखता, तब मेरे विषय साक्षी देता था;
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 १४ मैं धार्मिकता को पहने रहा, और वह मुझे ढांके रहा; मेरा न्याय का काम मेरे लिये बागे और सुन्दर पगड़ी का काम देता था।
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 १६ दरिद्र लोगों का मैं पिता ठहरता था, और जो मेरी पहचान का न था उसके मुकद्दमे का हाल मैं पूछताछ करके जान लेता था।
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 १८ तब मैं सोचता था, ‘मेरे दिन रेतकणों के समान अनगिनत होंगे, और अपने ही बसेरे में मेरा प्राण छूटेगा।
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 २३ जैसे लोग बरसात की, वैसे ही मेरी भी बाट देखते थे; और जैसे बरसात के अन्त की वर्षा के लिये वैसे ही वे मुँह पसारे रहते थे।
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 २४ जब उनको कुछ आशा न रहती थी तब मैं हँसकर उनको प्रसन्न करता था; और कोई मेरे मुँह को बिगाड़ न सकता था।
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 २५ मैं उनका मार्ग चुन लेता, और उनमें मुख्य ठहरकर बैठा करता था, और जैसा सेना में राजा या विलाप करनेवालों के बीच शान्तिदाता, वैसा ही मैं रहता था।
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
