< תהילים 49 >
למנצח לבני קרח מזמור שמעו זאת כל העמים האזינו כל ישבי חלד׃ | 1 |
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
גם בני אדם גם בני איש יחד עשיר ואביון׃ | 2 |
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
פי ידבר חכמות והגות לבי תבונות׃ | 3 |
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
אטה למשל אזני אפתח בכנור חידתי׃ | 4 |
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
למה אירא בימי רע עון עקבי יסובני׃ | 5 |
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
הבטחים על חילם וברב עשרם יתהללו׃ | 6 |
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
אח לא פדה יפדה איש לא יתן לאלהים כפרו׃ | 7 |
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
ויקר פדיון נפשם וחדל לעולם׃ | 8 |
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
ויחי עוד לנצח לא יראה השחת׃ | 9 |
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
כי יראה חכמים ימותו יחד כסיל ובער יאבדו ועזבו לאחרים חילם׃ | 10 |
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
קרבם בתימו לעולם משכנתם לדר ודר קראו בשמותם עלי אדמות׃ | 11 |
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
ואדם ביקר בל ילין נמשל כבהמות נדמו׃ | 12 |
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
זה דרכם כסל למו ואחריהם בפיהם ירצו סלה׃ | 13 |
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
כצאן לשאול שתו מות ירעם וירדו בם ישרים לבקר וצירם לבלות שאול מזבל לו׃ (Sheol ) | 14 |
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol )
אך אלהים יפדה נפשי מיד שאול כי יקחני סלה׃ (Sheol ) | 15 |
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol )
אל תירא כי יעשר איש כי ירבה כבוד ביתו׃ | 16 |
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
כי לא במותו יקח הכל לא ירד אחריו כבודו׃ | 17 |
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
כי נפשו בחייו יברך ויודך כי תיטיב לך׃ | 18 |
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
תבוא עד דור אבותיו עד נצח לא יראו אור׃ | 19 |
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
אדם ביקר ולא יבין נמשל כבהמות נדמו׃ | 20 |
Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.