< מִשְׁלֵי 29 >
איש תוכחות מקשה ערף פתע ישבר ואין מרפא׃ | 1 |
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
ברבות צדיקים ישמח העם ובמשל רשע יאנח עם׃ | 2 |
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
איש אהב חכמה ישמח אביו ורעה זונות יאבד הון׃ | 3 |
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
מלך במשפט יעמיד ארץ ואיש תרומות יהרסנה׃ | 4 |
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
גבר מחליק על רעהו רשת פורש על פעמיו׃ | 5 |
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
בפשע איש רע מוקש וצדיק ירון ושמח׃ | 6 |
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
ידע צדיק דין דלים רשע לא יבין דעת׃ | 7 |
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
אנשי לצון יפיחו קריה וחכמים ישיבו אף׃ | 8 |
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
איש חכם נשפט את איש אויל ורגז ושחק ואין נחת׃ | 9 |
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
אנשי דמים ישנאו תם וישרים יבקשו נפשו׃ | 10 |
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
כל רוחו יוציא כסיל וחכם באחור ישבחנה׃ | 11 |
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
משל מקשיב על דבר שקר כל משרתיו רשעים׃ | 12 |
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
רש ואיש תככים נפגשו מאיר עיני שניהם יהוה׃ | 13 |
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
מלך שופט באמת דלים כסאו לעד יכון׃ | 14 |
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
שבט ותוכחת יתן חכמה ונער משלח מביש אמו׃ | 15 |
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
ברבות רשעים ירבה פשע וצדיקים במפלתם יראו׃ | 16 |
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
יסר בנך ויניחך ויתן מעדנים לנפשך׃ | 17 |
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
באין חזון יפרע עם ושמר תורה אשרהו׃ | 18 |
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
בדברים לא יוסר עבד כי יבין ואין מענה׃ | 19 |
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
חזית איש אץ בדבריו תקוה לכסיל ממנו׃ | 20 |
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
מפנק מנער עבדו ואחריתו יהיה מנון׃ | 21 |
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
איש אף יגרה מדון ובעל חמה רב פשע׃ | 22 |
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
גאות אדם תשפילנו ושפל רוח יתמך כבוד׃ | 23 |
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
חולק עם גנב שונא נפשו אלה ישמע ולא יגיד׃ | 24 |
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
חרדת אדם יתן מוקש ובוטח ביהוה ישגב׃ | 25 |
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
רבים מבקשים פני מושל ומיהוה משפט איש׃ | 26 |
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
תועבת צדיקים איש עול ותועבת רשע ישר דרך׃ | 27 |
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.