איוב 20

1 ויען צפר הנעמתי ויאמר׃

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

2 לכן שעפי ישיבוני ובעבור חושי בי׃

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

3 מוסר כלמתי אשמע ורוח מבינתי יענני׃

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

4 הזאת ידעת מני עד מני שים אדם עלי ארץ׃

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

5 כי רננת רשעים מקרוב ושמחת חנף עדי רגע׃

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

6 אם יעלה לשמים שיאו וראשו לעב יגיע׃

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

7 כגללו לנצח יאבד ראיו יאמרו איו׃

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

8 כחלום יעוף ולא ימצאוהו וידד כחזיון לילה׃

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

9 עין שזפתו ולא תוסיף ולא עוד תשורנו מקומו׃

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

10 בניו ירצו דלים וידיו תשבנה אונו׃

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

11 עצמותיו מלאו עלומו ועמו על עפר תשכב׃

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

12 אם תמתיק בפיו רעה יכחידנה תחת לשונו׃

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

13 יחמל עליה ולא יעזבנה וימנענה בתוך חכו׃

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

14 לחמו במעיו נהפך מרורת פתנים בקרבו׃

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

15 חיל בלע ויקאנו מבטנו יורשנו אל׃

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

16 ראש פתנים יינק תהרגהו לשון אפעה׃

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

17 אל ירא בפלגות נהרי נחלי דבש וחמאה׃

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

18 משיב יגע ולא יבלע כחיל תמורתו ולא יעלס׃

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

19 כי רצץ עזב דלים בית גזל ולא יבנהו׃

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

20 כי לא ידע שלו בבטנו בחמודו לא ימלט׃

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

21 אין שריד לאכלו על כן לא יחיל טובו׃

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

22 במלאות שפקו יצר לו כל יד עמל תבואנו׃

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

23 יהי למלא בטנו ישלח בו חרון אפו וימטר עלימו בלחומו׃

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

24 יברח מנשק ברזל תחלפהו קשת נחושה׃

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

25 שלף ויצא מגוה וברק ממררתו יהלך עליו אמים׃

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

26 כל חשך טמון לצפוניו תאכלהו אש לא נפח ירע שריד באהלו׃

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

27 יגלו שמים עונו וארץ מתקוממה לו׃

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

28 יגל יבול ביתו נגרות ביום אפו׃

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

29 זה חלק אדם רשע מאלהים ונחלת אמרו מאל׃

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.