< מַעֲשֵׂי הַשְּׁלִיחִים 2 >

שבעה שבועות חלפו מאז מותו של ישוע ותחייתו מן המתים, ויום חג השבועות הגיע. כשהתאספו המאמינים יחד באותו יום, 1
Padesát dní po Velikonocích začaly Letnice, svátek vděčnosti za úrodu. Kristovi následovníci se opět shromáždili.
נשמע לפתע קול סערה גדולה מן השמים, והרעש מילא את הבית שבו ישבו. 2
Náhle se ozval zvláštní zvuk, jako by celým domem zavanul silný vítr.
הנוכחים ראו מעין לשונות אש קטנות יורדות ונחות על ראשיהם, 3
Tu se jim objevil plápolající oheň, který se rozdělil a hořel nad každým z nich.
וכל אחד מהם נמלא ברוח הקודש והחל לדבר בשפה שלא הייתה מוכרת לו, כי רוח הקודש העניק להם יכולת זאת. 4
A všichni byli naplněni Duchem svatým. Projevilo se to tím, že získali schopnost mluvit cizími jazyky, které předtím neovládali.
הרבה יהודים אדוקים מארצות שונות עלו לירושלים לרגל החג, 5
V Jeruzalémě byli na svátky zbožní židé, kteří jinak žili mimo Palestinu v různých zemích a s různými národy.
ובשמעם את רעש הסערה מעל הבית ההוא, מיהרו אל המקום כדי לראות מה קרה. לתדהמתם הרבה כל אחד שמע את התלמידים מדברים בשפה שלו. 6
Ten zvláštní zvuk přilákal zástup těchto poutníků a oni teď naslouchali učedníkům. Přitom každý slyšel, že učedníci mluví jeho rodným jazykem.
”כיצד ייתכן הדבר?“שאלו עולי־הרגל.”הלא כל האנשים האלה גרים בגליל! 7
To je velice překvapilo a vzrušeně o tom hovořili: „Vždyť je známe, to jsou přece samí prostí Galilejci!
כיצד הם יכולים לדבר בשפות המדוברות בארצות מולדתנו? 8
A každý z nás je slyší ve svém rodném jazyce! Mluví o tom, že Bůh udělal něco velikého.“
הרי אנחנו פרתיים, מדיים, עילמיים, אנשי ארם־נהריים, יהודה, קפודקיה, פונטוס, אסיה הקטנה; 9
Mezi posluchači byli Partové, Médové, Elamité, Mezopotámci, Judejci, lidé z Kapadokie, od Černého moře a z Malé Asie,
פריגיה, פמפוליה, מצרים; יש בינינו אנשים מהאזורים שליד קוריניה שבלוב, ומרומא; 10
z Frýgie, Pamfýlie, z Egypta, Libye, z Říma, Kréty i Arábie,
יהודים וגרים, כרתים וערבים – וכל אחד מאיתנו שומע בשפתו כיצד אנשים אלה מספרים על מעשיו של אלוהים ועל נפלאותיו!“ 11
rození židé i na židovskou víru obrácení pohané.
כולם עמדו שם נבוכים ומבולבלים.”מה פירושו של הדבר?“שאלו זה את זה. 12
Ptali se mezi sebou: „Co se to děje?“
אולם בקרב הקהל היו גם כאלה שלעגו:”הם סתם שיכורים!“ 13
Ale někteří se tomu smáli a říkali: „Vždyť jsou opilí!“
שמעון פטרוס צעד קדימה, יחד עם אחד־עשר השליחים, ופנה אל ההמון:”תושבי ירושלים ואורחיה, הקשיבו היטב לדברי. 14
Tu vystoupilo dvanáct apoštolů do popředí a Petr promluvil k zástupu: „Židé a vy všichni, kteří jste právě v Jeruzalémě! Vysvětlím vám, co se zde děje, ale prosím vás o pozornost.
אחדים מכם טוענים שאנשים אלה שיכורים, אבל דעו לכם שהם אינם שיכורים! בני־אדם אינם נוהגים להשתכר בשעה תשע בבוקר! 15
Určitě nejsme opilí, jak se nám někteří posmívají. Vždyť je teprve devět hodin, doba ranních modliteb.
מה שאתם רואים כאן הבוקר כבר נובא לפני שנים רבות בפי יואל הנביא, אשר אמר: 16
Tady se však plní, co předpověděl prorok Jóel:
’והיה אחרי כן (באחרית הימים), אמר אלוהים, אשפוך את רוחי על כל בשר. ונבאו בניכם ובנותיכם, זקניכם חלמות יחלמון, בחוריכם חזינות יראו. 17
‚Bůh říká: V posledních dnech sešlu svého Ducha na lidi, vaši synové a dcery budou prorokovat, mladí budou mít vidění a staří významné sny.
וגם על העבדים ועל השפחות בימים ההמה אשפוך את רוחי. 18
Moji služebníci a služebnice dostanou mého Ducha a stanou se proroky.
ונתתי מופתים בשמים ובארץ – דם ואש ותימרות עשן. 19
Na obloze i na zemi se objeví zvláštní úkazy, krev, oheň a sloupy dýmu,
השמש יהפך לחשך, והירח – לדם, לפני בוא יום ה׳ הגדול והנורא. 20
slunce se zatmí a měsíc zrudne. To bude znamením, že Pán přichází soudit všechny lidi.
והיה כל אשר יקרא בשם ה׳ ימלט!‘ 21
Jenom ten, kdo ho uznává svým Pánem, bude zachráněn.‘
”אנשי ישראל, הקשיבו!“המשיך פטרוס.”אלוהים אישר בפומבי שישוע המשיח אכן שליח משמים, באמצעות הניסים והנפלאות שחולל על־ידו, ואתם יודעים זאת היטב, שהרי הניסים והנפלאות נעשו אצלכם. 22
Izraelci, poslyšte! Žil tady mezi vámi Ježíš z Nazaretu, muž, kterému dal Bůh moc činit zázraky a znamení; mnozí z vás by to mohli dosvědčit. A tohoto muže jste se vy zmocnili a zabili jste ho na kříži rukama pohanů. Tím jste vlastně jen splnili Boží úmysl.
אולם אלוהים, שפעל לפי תוכניתו הערוכה מראש, הרשה לכם להסגיר את ישוע לידי הרומאים, כדי שיוקיעו אותו ויהרגוהו. 23
ואז אלוהים שחרר אותו מייסורי המוות והחזירו לחיים, כי המוות לא יכול היה להחזיק בו! 24
Bůh však vyrval Ježíše z moci smrti, která ho nemohla udržet, a vzkřísil ho z mrtvých.
”דוד המלך דיבר על ישוע כשאמר:’שויתי ה׳ לנגדי תמיד, כי מימיני בל אמוט. 25
To o něm zpívá David v žalmu: ‚Pána mám neustále před očima, stojí při mně, a tak nezakolísám.
לכן שמח לבי ויגל כבודי, אף בשרי ישכן לבטח, 26
Proto se mé srdce raduje, moje ústa zpívají, vždyť i pro mé mrtvé tělo zůstává naděje.
כי לא תעזב נפשי לשאול; לא תתן חסידך לראות שחת. (Hadēs g86) 27
Ty mne nenecháš mezi mrtvými, nedopustíš, aby tělo tvého vyvoleného podlehlo zkáze. (Hadēs g86)
תודיעני ארחות חיים, שבע שמחות את פניך‘. 28
Povedeš mne cestou života a dáš mi, abych se radoval u tebe.‘
”אחים יקרים, חשבו נא! הרי דוד לא התכוון לעצמו כשאמר את הדברים שציטטתי זה עתה, שהרי הוא מת ונקבר, וקברו נמצא בעירנו עד היום הזה. 29
Je nám všem jasné, že dávný král David zemřel, byl pochován a jeho hrob je tady až dodnes.
אולם דוד היה נביא, ועל כן ידע היטב שה׳ הבטיח, בשבועה נצחית, שאחד מצאצאיו יהיה המשיח ויישב על כסאו. 30
Nemluvil tedy o sobě, ale prorokoval to o Mesiáši, který podle Božího slibu měl být Davidovým potomkem.
דוד חזה את העתיד הרחוק וניבא את תחייתו של המשיח, באמרו שנפש המשיח לא תישאר בשאול, ושגופו לא יירקב. (Hadēs g86) 31
A tak když říkal, že nezůstane mezi mrtvými a jeho tělo nepodlehne zkáze, viděl vlastně dopředu Kristovo vzkříšení z mrtvých. (Hadēs g86)
הוא דיבר על המשיח, וכולנו עדים לכך שישוע זה, שעליו אנו מדברים, באמת קם מן המתים. 32
Ano, právě Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.
”עתה יושב ישוע בשמים לימין האלוהים, וכפי שהובטח העניק לו אלוהים את הסמכות לשלוח את רוח הקודש, אשר גרם לכל מה שאתם רואים ושומעים היום. 33
Nyní je na nebesích po Boží pravici a má právo dávat svatého Ducha. Všechno to zvláštní, co vidíte a slyšíte, pochází od něho.
”לא, דוד לא התייחס אל עצמו בדברים שאמר, שהרי הוא מעולם לא עלה לשמים. מלבד זאת, דוד הוסיף ואמר במקום אחר:’נאם ה׳ לאדני, שב לימיני, 34
A zase David nemluvil o sobě, když napsal: ‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, až ti všechny nepřátele položím k nohám.‘
עד אשית אויביך הדם לרגליך‘. 35
”משום כך אני קורא אל בית ישראל: דעו לכם שאלוהים הפקיד את ישוע, אשר צלבתם, להיות האדון והמשיח!“ 36
Ať tedy ví každý Izraelec: Toho Ježíše, kterého jste ukřižovali, toho poslal Bůh jako Pána a Mesiáše!“
דבריו של פטרוס נגעו ללב השומעים, והם פנו אליו ואל השליחים האחרים בשאלה:”אחים, מה עלינו לעשות?“ 37
Petrova slova zasáhla mnoho posluchačů a ti se začali ptát apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“
”עליכם לחזור בתשובה ולהיטבל בשם ישוע המשיח, כדי שייסלחו לכם חטאיכם“, השיב פטרוס.”ואז תקבלו את מתנת רוח הקודש. 38
„Litujte svých hříchů, “volal Petr, „vyznávejte je a na znamení Božího odpuštění přijměte křest, který Ježíš Kristu určil pro své následovníky. Také vy dostanete Ducha svatého.
כי ה׳ הבטיח לתת את רוח הקודש לכל מי שיקרא בשם ה׳ אלוהינו, וגם לבניו – לרחוקים ולקרובים.“ 39
Vždyť ten prorocký slib platí vám, vašim dětem, a dokonce lidem po celém světě, které si Pán Bůh zavolá.“
פטרוס המשיך לספר להם על ישוע, והפציר בכל מאזיניו לחזור בתשובה ולהינצל מהדור הסורר הזה. 40
A ještě jim říkal mnoho dalších věcí a radil jim naléhavě: „Nemějte už nic společného s těmi, kteří se postavili proti Mesiáši!“
כשלושת אלפים איש האמינו באותו יום לדבריו של פטרוס ונטבלו במים. 41
Ti, kteří Petra poslechli, byli nakonec pokřtěni. Toho dne se připojilo k Ježíšovým následovníkům okolo tří tisíc lidí.
הם הצטרפו אל יתר המאמינים, והשתתפו בקביעות בשיעוריהם של השליחים, בבציעת הלחם (כמצוות ישוע לזיכרון מותו) ובאסיפות תפילה. 42
Všichni chtěli slyšet od apoštolů ještě více, bývali rádi pohromadě, společně stolovali, lámali chléb na památku Kristovy poslední večeře a modlili se.
הניסים והנפלאות הרבים שחוללו השליחים מלאו את כולם יראת־כבוד לאלוהים. 43
Apoštolové činili mnoho mocných činů a divů, takže každý cítil, že tu působí Bůh.
כל המאמינים התמידו להתאסף יחד, וחילקו ביניהם את כל מה שהיה להם. 44
Věřící vytvořili pospolitost, ve které se o všechno dělili a dokonce majetek měli společný.
הם מכרו את כל רכושם, והתחלקו בכספם עם הנצרכים. 45
Zámožní mezi nimi prodávali své nemovitosti a výtěžek dělili mezi všechny, jak kdo potřeboval.
מדי יום הם השתחוו יחד בבית־המקדש, נפגשו בבתיהם בקבוצות, לשם התחברות, ואכלו יחד את ארוחותיהם בשמחה ובהכרת־תודה. 46
Všichni se společně shromažďovali každý den v jeruzalémském chrámu. V menších skupinách se pak scházeli po domech a jedli společně, s radostí a upřímností.
הם הללו את אלוהים, והם מצאו־חן בעיני כל העם. מדי יום הוסיף להם ה׳ את אלה שנושעו. 47
Svou vděčnost Bohu vyjadřovali modlitbami a zpěvem, a kdo to slyšel, tomu se to líbilo. Pán jim denně přidával další, kteří uvěřili a byli zachráněni.

< מַעֲשֵׂי הַשְּׁלִיחִים 2 >