< תְהִלִּים 133 >
שִׁ֥יר הַֽמַּעֲלֹ֗ות לְדָ֫וִ֥ד הִנֵּ֣ה מַה־טֹּ֭וב וּמַה־נָּעִ֑ים שֶׁ֖בֶת אַחִ֣ים גַּם־יָֽחַד׃ | 1 |
Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!
כַּשֶּׁ֤מֶן הַטֹּ֨וב ׀ עַל־הָרֹ֗אשׁ יֹרֵ֗ד עַֽל־הַזָּקָ֥ן זְקַֽן־אַהֲרֹ֑ן שֶׁ֝יֹּרֵ֗ד עַל־פִּ֥י מִדֹּותָֽיו׃ | 2 |
Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.
כְּטַל־חֶרְמֹ֗ון שֶׁיֹּרֵד֮ עַל־הַרְרֵ֪י צִ֫יֹּ֥ון כִּ֤י שָׁ֨ם ׀ צִוָּ֣ה יְ֭הוָה אֶת־הַבְּרָכָ֑ה חַ֝יִּ֗ים עַד־הָעֹולָֽם׃ | 3 |
A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.