איכה 5
| זְכֹר יְהֹוָה מֶֽה־הָיָה לָנוּ (הביט) [הַבִּיטָה] וּרְאֵה אֶת־חֶרְפָּתֵֽנוּ׃ | 1 |
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
| נַחֲלָתֵנוּ נֶֽהֶפְכָה לְזָרִים בָּתֵּינוּ לְנׇכְרִֽים׃ | 2 |
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
| יְתוֹמִים הָיִינוּ (אין) [וְאֵין] אָב אִמֹּתֵינוּ כְּאַלְמָנֽוֹת׃ | 3 |
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
| מֵימֵינוּ בְּכֶסֶף שָׁתִינוּ עֵצֵינוּ בִּמְחִיר יָבֹֽאוּ׃ | 4 |
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
| עַל צַוָּארֵנוּ נִרְדָּפְנוּ יָגַעְנוּ (לא) [וְלֹא] הֽוּנַֽח־לָֽנוּ׃ | 5 |
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
| מִצְרַיִם נָתַנּוּ יָד אַשּׁוּר לִשְׂבֹּעַֽ לָֽחֶם׃ | 6 |
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
| אֲבֹתֵינוּ חָֽטְאוּ (אינם) [וְאֵינָם] (אנחנו) [וַאֲנַחְנוּ] עֲוֺנֹתֵיהֶם סָבָֽלְנוּ׃ | 7 |
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
| עֲבָדִים מָשְׁלוּ בָנוּ פֹּרֵק אֵין מִיָּדָֽם׃ | 8 |
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
| בְּנַפְשֵׁנוּ נָבִיא לַחְמֵנוּ מִפְּנֵי חֶרֶב הַמִּדְבָּֽר׃ | 9 |
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
| עוֹרֵנוּ כְּתַנּוּר נִכְמָרוּ מִפְּנֵי זַלְעֲפוֹת רָעָֽב׃ | 10 |
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
| נָשִׁים בְּצִיּוֹן עִנּוּ בְּתֻלֹת בְּעָרֵי יְהוּדָֽה׃ | 11 |
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
| שָׂרִים בְּיָדָם נִתְלוּ פְּנֵי זְקֵנִים לֹא נֶהְדָּֽרוּ׃ | 12 |
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
| בַּחוּרִים טְחוֹן נָשָׂאוּ וּנְעָרִים בָּעֵץ כָּשָֽׁלוּ׃ | 13 |
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
| זְקֵנִים מִשַּׁעַר שָׁבָתוּ בַּחוּרִים מִנְּגִינָתָֽם׃ | 14 |
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
| שָׁבַת מְשׂוֹשׂ לִבֵּנוּ נֶהְפַּךְ לְאֵבֶל מְחֹלֵֽנוּ׃ | 15 |
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
| נָֽפְלָה עֲטֶרֶת רֹאשֵׁנוּ אֽוֹי־נָא לָנוּ כִּי חָטָֽאנוּ׃ | 16 |
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
| עַל־זֶה הָיָה דָוֶה לִבֵּנוּ עַל־אֵלֶּה חָשְׁכוּ עֵינֵֽינוּ׃ | 17 |
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
| עַל הַר־צִיּוֹן שֶׁשָּׁמֵם שׁוּעָלִים הִלְּכוּ־בֽוֹ׃ | 18 |
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
| אַתָּה יְהֹוָה לְעוֹלָם תֵּשֵׁב כִּסְאֲךָ לְדוֹר וָדֽוֹר׃ | 19 |
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
| לָמָּה לָנֶצַח תִּשְׁכָּחֵנוּ תַּֽעַזְבֵנוּ לְאֹרֶךְ יָמִֽים׃ | 20 |
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
| הֲשִׁיבֵנוּ יְהֹוָה ׀ אֵלֶיךָ (ונשוב) [וְֽנָשׁוּבָה] חַדֵּשׁ יָמֵינוּ כְּקֶֽדֶם׃ | 21 |
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
| כִּי אִם־מָאֹס מְאַסְתָּנוּ קָצַפְתָּ עָלֵינוּ עַד־מְאֹֽד׃ השיבנו יהוה אליך ונשובה חדש ימינו כקדם | 22 |
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
