< תהילים 73 >
מזמור לאסף אך טוב לישראל אלהים-- לברי לבב | 1 |
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
ואני--כמעט נטוי (נטיו) רגלי כאין שפכה (שפכו) אשרי | 2 |
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
כי-קנאתי בהוללים שלום רשעים אראה | 3 |
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
כי אין חרצבות למותם ובריא אולם | 4 |
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
בעמל אנוש אינמו ועם-אדם לא ינגעו | 5 |
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
לכן ענקתמו גאוה יעטף-שית חמס למו | 6 |
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
יצא מחלב עינמו עברו משכיות לבב | 7 |
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
ימיקו וידברו ברע עשק ממרום ידברו | 8 |
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
שתו בשמים פיהם ולשונם תהלך בארץ | 9 |
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
לכן ישיב (ישוב) עמו הלם ומי מלא ימצו למו | 10 |
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
ואמרו איכה ידע-אל ויש דעה בעליון | 11 |
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
הנה-אלה רשעים ושלוי עולם השגו-חיל | 12 |
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
אך-ריק זכיתי לבבי וארחץ בנקיון כפי | 13 |
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
ואהי נגוע כל-היום ותוכחתי לבקרים | 14 |
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
אם-אמרתי אספרה כמו הנה דור בניך בגדתי | 15 |
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
ואחשבה לדעת זאת עמל היא (הוא) בעיני | 16 |
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
עד-אבוא אל-מקדשי-אל אבינה לאחריתם | 17 |
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
אך בחלקות תשית למו הפלתם למשואות | 18 |
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
איך היו לשמה כרגע ספו תמו מן-בלהות | 19 |
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
כחלום מהקיץ-- אדני בעיר צלמם תבזה | 20 |
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
כי יתחמץ לבבי וכליותי אשתונן | 21 |
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
ואני-בער ולא אדע בהמות הייתי עמך | 22 |
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
ואני תמיד עמך אחזת ביד-ימיני | 23 |
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
בעצתך תנחני ואחר כבוד תקחני | 24 |
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
מי-לי בשמים ועמך לא-חפצתי בארץ | 25 |
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
כלה שארי ולבבי צור-לבבי וחלקי--אלהים לעולם | 26 |
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
כי-הנה רחקיך יאבדו הצמתה כל-זונה ממך | 27 |
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
ואני קרבת אלהים-- לי-טוב שתי באדני יהוה מחסי לספר כל-מלאכותיך | 28 |
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.