< תהילים 62 >
למנצח על-ידותון-- מזמור לדוד ב אך אל-אלהים דומיה נפשי ממנו ישועתי | 1 |
Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.
אך-הוא צורי וישועתי משגבי לא-אמוט רבה | 2 |
Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.
עד-אנה תהותתו על-איש-- תרצחו כלכם כקיר נטוי גדר הדחויה | 3 |
Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.
אך משאתו יעצו להדיח-- ירצו כזב בפיו יברכו ובקרבם יקללו-סלה | 4 |
Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. (Sélah)
אך לאלהים דומי נפשי כי-ממנו תקותי | 5 |
Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.
אך-הוא צורי וישועתי משגבי לא אמוט | 6 |
Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.
על-אלהים ישעי וכבודי צור-עזי מחסי באלהים | 7 |
V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.
בטחו בו בכל-עת עם-- שפכו-לפניו לבבכם אלהים מחסה-לנו סלה | 8 |
Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. (Sélah)
אך הבל בני-אדם-- כזב בני-איש במאזנים לעלות המה מהבל יחד | 9 |
Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.
אל-תבטחו בעשק ובגזל אל-תהבלו חיל כי-ינוב-- אל-תשיתו לב | 10 |
Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.
אחת דבר אלהים--שתים-זו שמעתי כי עז לאלהים | 11 |
Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,
ולך-אדני חסד כי-אתה תשלם לאיש כמעשהו | 12 |
A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.