< ויקרא 24 >
Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
צו את בני ישראל ויקחו אליך שמן זית זך כתית--למאור להעלת נר תמיד | 2 |
Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly.
מחוץ לפרכת העדת באהל מועד יערך אתו אהרן מערב עד בקר לפני יהוה--תמיד חקת עולם לדרתיכם | 3 |
Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, aby hořely od večera až do jitra před Hospodinem vždycky. Toť bude ustanovení věčné v národech vašich.
על המנרה הטהרה יערך את הנרות לפני יהוה תמיד | 4 |
Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky.
ולקחת סלת--ואפית אתה שתים עשרה חלות שני עשרנים יהיה החלה האחת | 5 |
A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi.
ושמת אותם שתים מערכות שש המערכת על השלחן הטהר לפני יהוה | 6 |
A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Hospodinem.
ונתת על המערכת לבנה זכה והיתה ללחם לאזכרה אשה ליהוה | 7 |
Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu.
ביום השבת ביום השבת יערכנו לפני יהוה--תמיד מאת בני ישראל ברית עולם | 8 |
Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky, berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou.
והיתה לאהרן ולבניו ואכלהו במקום קדש כי קדש קדשים הוא לו מאשי יהוה--חק עולם | 9 |
I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným.
ויצא בן אשה ישראלית והוא בן איש מצרי בתוך בני ישראל וינצו במחנה בן הישראלית ואיש הישראלי | 10 |
Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským.
ויקב בן האשה הישראלית את השם ויקלל ויביאו אתו אל משה ושם אמו שלמית בת דברי למטה דן | 11 |
I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.)
ויניחהו במשמר לפרש להם על פי יהוה | 12 |
A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti.
וידבר יהוה אל משה לאמר | 13 |
Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
הוצא את המקלל אל מחוץ למחנה וסמכו כל השמעים את ידיהם על ראשו ורגמו אתו כל העדה | 14 |
Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje.
ואל בני ישראל תדבר לאמר איש איש כי יקלל אלהיו ונשא חטאו | 15 |
Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj.
ונקב שם יהוה מות יומת רגום ירגמו בו כל העדה כגר כאזרח--בנקבו שם יומת | 16 |
Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře.
ואיש כי יכה כל נפש אדם--מות יומת | 17 |
Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře.
ומכה נפש בהמה ישלמנה--נפש תחת נפש | 18 |
Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado.
ואיש כי יתן מום בעמיתו--כאשר עשה כן יעשה לו | 19 |
Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil, tak se staň jemu:
שבר תחת שבר עין תחת עין שן תחת שן--כאשר יתן מום באדם כן ינתן בו | 20 |
Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu.
ומכה בהמה ישלמנה ומכה אדם יומת | 21 |
Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka, umře.
משפט אחד יהיה לכם כגר כאזרח יהיה כי אני יהוה אלהיכם | 22 |
Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
וידבר משה אל בני ישראל ויוציאו את המקלל אל מחוץ למחנה וירגמו אתו אבן ובני ישראל עשו כאשר צוה יהוה את משה | 23 |
Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci. I vyvedli toho ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.