< איוב 41 >
תמשך לויתן בחכה ובחבל תשקיע לשנו | 1 |
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
התשים אגמן באפו ובחוח תקב לחיו | 2 |
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
הירבה אליך תחנונים אם-ידבר אליך רכות | 3 |
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
היכרת ברית עמך תקחנו לעבד עולם | 4 |
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
התשחק-בו כצפור ותקשרנו לנערותיך | 5 |
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
יכרו עליו חברים יחצוהו בין כנענים | 6 |
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
התמלא בשכות עורו ובצלצל דגים ראשו | 7 |
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
שים-עליו כפך זכר מלחמה אל-תוסף | 8 |
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
הן-תחלתו נכזבה הגם אל-מראיו יטל | 9 |
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
לא-אכזר כי יעורנו ומי הוא לפני יתיצב | 10 |
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
מי הקדימני ואשלם תחת כל-השמים לי-הוא | 11 |
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
לא- (לו-) אחריש בדיו ודבר-גבורות וחין ערכו | 12 |
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
מי-גלה פני לבושו בכפל רסנו מי יבוא | 13 |
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
דלתי פניו מי פתח סביבות שניו אימה | 14 |
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
גאוה אפיקי מגנים סגור חותם צר | 15 |
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
אחד באחד יגשו ורוח לא-יבא ביניהם | 16 |
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
איש-באחיהו ידבקו יתלכדו ולא יתפרדו | 17 |
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
עטישתיו תהל אור ועיניו כעפעפי-שחר | 18 |
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
מפיו לפידים יהלכו כידודי אש יתמלטו | 19 |
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
מנחיריו יצא עשן-- כדוד נפוח ואגמן | 20 |
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
נפשו גחלים תלהט ולהב מפיו יצא | 21 |
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
בצוארו ילין עז ולפניו תדוץ דאבה | 22 |
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
מפלי בשרו דבקו יצוק עליו בל-ימוט | 23 |
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
לבו יצוק כמו-אבן ויצוק כפלח תחתית | 24 |
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
משתו יגורו אלים משברים יתחטאו | 25 |
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
משיגהו חרב בלי תקום חנית מסע ושריה | 26 |
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
יחשב לתבן ברזל לעץ רקבון נחושה | 27 |
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
לא-יבריחנו בן-קשת לקש נהפכו-לו אבני-קלע | 28 |
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
כקש נחשבו תותח וישחק לרעש כידון | 29 |
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
תחתיו חדודי חרש ירפד חרוץ עלי-טיט | 30 |
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
ירתיח כסיר מצולה ים ישים כמרקחה | 31 |
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
אחריו יאיר נתיב יחשב תהום לשיבה | 32 |
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
אין-על-עפר משלו העשו לבלי-חת | 33 |
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
את-כל-גבה יראה הוא מלך על-כל-בני-שחץ | 34 |
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.