< איוב 10 >
נקטה נפשי בחיי אעזבה עלי שיחי אדברה במר נפשי | 1 |
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
אמר אל-אלוה אל-תרשיעני הודיעני על מה-תריבני | 2 |
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
הטוב לך כי תעשק--כי-תמאס יגיע כפיך ועל-עצת רשעים הופעת | 3 |
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
העיני בשר לך אם-כראות אנוש תראה | 4 |
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
הכימי אנוש ימיך אם-שנותיך כימי גבר | 5 |
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
כי-תבקש לעוני ולחטאתי תדרוש | 6 |
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
על-דעתך כי-לא ארשע ואין מידך מציל | 7 |
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
ידיך עצבוני ויעשוני יחד סביב ותבלעני | 8 |
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
זכר-נא כי-כחמר עשיתני ואל-עפר תשיבני | 9 |
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
הלא כחלב תתיכני וכגבנה תקפיאני | 10 |
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
עור ובשר תלבישני ובעצמות וגידים תשככני | 11 |
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
חיים וחסד עשית עמדי ופקדתך שמרה רוחי | 12 |
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
ואלה צפנת בלבבך ידעתי כי-זאת עמך | 13 |
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
אם-חטאתי ושמרתני ומעוני לא תנקני | 14 |
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
אם רשעתי אללי לי-- וצדקתי לא-אשא ראשי שבע קלון וראה עניי | 15 |
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
ויגאה כשחל תצודני ותשב תתפלא-בי | 16 |
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
תחדש עדיך נגדי ותרב כעשך עמדי חליפות וצבא עמי | 17 |
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
ולמה מרחם הצאתני אגוע ועין לא-תראני | 18 |
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
כאשר לא-הייתי אהיה מבטן לקבר אובל | 19 |
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
הלא-מעט ימי יחדל (וחדל) ישית (ושית) ממני ואבליגה מעט | 20 |
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
בטרם אלך ולא אשוב-- אל-ארץ חשך וצלמות | 21 |
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
ארץ עפתה כמו אפל--צלמות ולא סדרים ותפע כמו-אפל | 22 |
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.