Mareko 5
1 A LAILA, holo ae la lakou i kela kapa o ka moanawai i ka aina o Gadara.
Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
2 I kona lele ana ae, mai ka moku ae, halawai koke me ia kekahi kanaka i uluhia e ka uhane ino, no na ilina mai.
A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
3 Ma na ilina no kona wahi e noho ai, aole me na kaulahao e hiki ai ke hoopaa ia ia a paa.
Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
4 Ua hoopaa pinepine ia oia i ke kupee ana a me na kaulahao, a moku ia na kaulahao e ia, a kakihakiia no hoi na kupee, aole no i hiki i kekahi ke hoolakalaka ia ia.
Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
5 Mau loa no ia i ka po a me ke ao ma na kuahiwi, a ma na ilina e uwalaau ana, a e okioki ana ia ia iho no i na pohaku.
A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
6 I kona ike ana ia Iesu ma kahi mamao aku, holo ae la ia a moe iho la imua ona;
Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
7 Kahea ae la ia me ka leo nui, i ae la Heaha kau ia'u, e Iesu, e ke Keiki a ke Akua kiekie loa? Ke papa aku nei au ia oe ma ke Akua, mai hoomainoino mai ia'u.
A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
8 No ka mea, na olelo e aku Iesu ia ia, E ka ubane ino, e hele aku oe pela iwaho o ia kanaka.
(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
9 Ninau aku la Iesu ia ia, Owai la kou inoa? Hai mai kela, i mai la, O Legeona ko'u inoa, no ka mea, na nui loa makou.
I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
10 Nonoi nui ae la kela ia ia, i kipaku ole oia ia lakou, mailoko aku o ia aina.
I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
11 Ma ia wahi aku, ma ka pun, he nui ka poe puaa e ai ana.
Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
12 Nonoi ae la na daimonio a pau ia ia, i aku la, E hoouna ae oe ia makou i na puaa, i komo aku ai makou iloko o lakou.
I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
13 Ae koke ae la Iesu ia lakou. Alaila, puka aku la na uhane ino iwaho, a komo aku la iloko o na puaa; a holo kiki iho la lakou ilalo ma kahi pali, iloko o ka moanawai, (elua paha tausani lakou, ) a make iho la iloko o ka wai.
I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům, ) i ztonuli v moři.
14 Holo aku la ka poe i kanai ia lakou, a hai ae la ma ke kulanakauhale, a ma na kauhale; a haelo ae la lakou iwaho, e ike i na mea i hanaia'i.
Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
15 A hiki mai la lakou io Iesu la, a ike i ka mea i uluhia e ka daimonio, nona ka legeona, e noho ana me ka aahu, a me ka manao pono; makau ae la lakou.
I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
16 O ka poe i ike pono, hai aku la ia lakou i na mea i hanaia'i i ka mea i uluhia o ka daimouio, a no na puaa hoi.
A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
17 A hoomaka ae la lakou e nonoi ia ia i haalele ai ia i ko lakou aina.
Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
18 I kona ee ana iluna o ka moku, hele aku la io na la ka mea i ulahia e ka daimonio, nonoi aku la ia ia, e noho pu oia me ia.
A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
19 Aole Iesu i ae, i mai la no nae ia ia, E hoi oe i kou hale, i kou poe hoahanau, e hai aku ia lakou i na mea nui a ka Haku i hana'i nou, a me kona lokomaikai ia oe.
Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
20 Hele ae la ia, a hoomaka ae la e hai aku ma Dekapoli i na mea a Iesu i hana'i nona; a kahaha iho la ka naau o na kanaka a pau.
I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
21 I ka hoi ana o Iesu ma ka moku, a hiki i kela kapa, nui loa iho la na kanaka i akoakoa mai la io na la; a aia no ia ma kapa o ka moanawai.
A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
22 Aia hoi, hele mai la kekahi luna halehalawai, o Iaero kona inoa, a ike oia ia ia, haule iho la ia ma kona mau wawae.
A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
23 A nonoi nui ae la ia ia, i ae la, Ke waiho la kuu kaikamahine i ka welau o ka make; e hele ae oe, e kau iho i kon lima maluna ona, a e ola no ia.
A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
24 A hele pu aku la Iesu me ia, he nui loa na kanaka i hahai pu aku la, a hooke iho la ia ia.
I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
25 Aia hoi he wahine heekoko, he umi na makahiki a me kumamalua;
(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
26 A ua nui kona kaumaha no na kahuna lapaau he nui loa, a ua hoopau loa i kona waiwai, aole nae i maha iki, ua mahuahua no ka mai.
A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
27 A lohe aku la ia no Iesu, alaila, hele mai la ia mahope, a iloko o ka ahakanaka, hoopa aku la i kona kapa.
Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
28 No ka mea, ua nalu iho no ia, Ina paha e hoopa au i kona kapa wale do, e ola au.
Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
29 Maloo koke ae la ke kumu o kona koko; a ike iho la ia iloko o kona kino, ua ola ia i kela mai.
A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
30 Alaila, ike koke iho la o Iesu iloko ona, ua puka aku kekahi mane, mai ona aku la, huli ae la ia maloko o ka ahakanaka, i mai la, Owai la ka mea hoopa mai i kuu aahu?
A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
31 I aku la kana poe haumana ia ia, Ke ike mai nei no oe i ka ahakanaka, e hooke ana ia oe, a ke ninau mai nei anei oe, Owai ka i hoopa mai ia'u?
I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
32 Alawa ae la ia e nana ae i ka mea nana i hana ia mea.
I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
33 Aka, o ua wahine la, hele mai la ia me ka makau, a me ka haalulu, no ka mea, ua ike pono ia i ka mea i banaia'e iloko ona, a hai pololei aku la ia ia.
Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
34 I mai la oia ia ia, E kuu kaikamahine, ua ola oe i kou manaoio! e hele pomaikai oe, me ke ola ana o kon mai.
On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
35 A i kana olelo ana, hele mai la kekahi mea, no ka luna halehalawai, i mai la, Ua make kou kaikamahine, no ke aha la oe e hooluhi hou aku ai i ke kumu?
A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
36 A lohe Iesu ia olelo i oleloia'e, i mai la ia i ka luna halehalawai, Mai makau oe, e manaoio wale mai no.
Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
37 Aole ia i ae mai i kekahi kanaka e ae e hahai aku ia ia, o Petero wale no, a me Iakobo, a me Ioane, ke kaikaina o Iakobo.
I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
38 A hiki ae la ia i ka hale o ua luna halehalawai la, ike ae la ia i ka haunaele, a me ka poe alala, e uwe nui ana.
I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
39 A i kona komo ana iloko, i mai la oia ia lakou, No ke aha la oukou e makena'i me ka uwe iho? Aole i make ke kaikamahine, aka, e hiamoe ana no.
I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
40 Hoo wahawaha aku la lakou ia ia: aka, kipaku ae la oia ia lakou a pau iwaho, alaila lawe ae la ia i ka makuakane a me ka makuwahine o ua keiki la, a me kona poe iho, a komo ae la iloko o kahi i moe ai ke keiki.
I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
41 Lalau ae la ia i ka lima o ua keiki la, i mai la ia ia, Talitakoumi, oia hoi keia ma ka hoohalike ana, E ke kaikamahine, ke olelo aku nei au ia oe, e ala iluna.
A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím, ) vstaň.
42 Ala koke ae la ke kaikamahine, a hele ae la; no ka mea, he umikumamalua kona mau makahiki: a kahaha nui loa iho la ko lakou naau.
A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
43 Papa ikaika mai la oia ia lakou, mai hai aku i keia i kekahi: alaila, kauoha mai la ia, e haawiia kekahi mea nana e ai ai.
A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
